Barokní sloupy a sousoší v jižních Čechách
Historie a křesťanská ikonografie pro každého

Baroko patří bezesporu k významným obdobím rozkvětu českého umění. Je všeobecně známo, že u nás se ve svých počátcích kryje s dobou tzv. rekatolizace, tedy návratem většiny obyvatelstva ke katolické víře. S bojem proti reformaci a sektám souvisel pochopitelně důraz na posvátnou tradici, krásu liturgie, úctu k Panně Marii, svatým mučedníkům a vyznavačům, k nimž se barokní člověk zvláště v dobách nebezpečí, válek a epidemií utíkal jako k přímluvcům u Boha. Nová katolická zbožnost značně zasahovala do života profánního a velmi významně ovlivnila i výtvarné umění, které se plně zapojilo do služeb náboženství.

Malířství a sochařství nalezlo v učení katolické církve nepřeberné množství inspirace. Kolik jen obrazů a soch vyzdobilo nově zařízené kostely a kaple! Kapličky, Boží muka, kamenné kříže, sochy Panny Marie a kanonizovaných přátel Božích začaly od konce 17. a začátku 18. století osidlovat českou krajinu a veřejná prostranství měst a vesnic. Svou malebností působí dnes snad na každého člověka, a to i takového, který se blíže o umění nezajímá.

Morová epidemie a sochy svatých
Charakteristickým barokním prvkem našich měst jsou také tzv. morové mariánské a svatotrojiční sloupy, jimž se bude věnovat náš osmidílný seriál. Jedná se buď o jednoduché sloupy nebo celá sousoší, na jejichž vrcholku je umístěna socha Panny Marie (jež se stala symbolem protireformace) či Nejsvětější Trojice (znázorňující jedno ze základních křesťanských dogmat), ve spodní části se pak nacházejí sochy morových, zemských a místních patronů, případně andělů, malých andílků nebo andílčích hlaviček. Jak již název napovídá, byly tyto pomníky, či doslova památníky, stavěny v souvislosti s velkými morovými epidemiemi, které postihly české korunní země naposledy v letech 1679 - 80 a 1713 - 15. Sousoší, pořizovaná většinou nákladem obcí, šlechty nebo měšťanů, měla vybízet k modlitbě za ochranu před morem, případně jiným neštěstím, nebo k modlitbě děkovné za překonání epidemie, ukončení války, ochrany před požárem apod. O tom, že morové rány byly opravdu hrozné, si uděláme nejlépe představu, když uvedeme čísla obětí. V l. 1679-80 zemřelo v českých zemích 46 tisíc lidí, v letech 1713-16 na 25 tisíc lidí (hlavně v Praze). Mezi oběťmi epidemie byli např. historiograf Tomáš Pešina z Čechorodu , nebo lyrik Bedřich Bridel, který zemřel při ošetřování nemocných . Mor ovšem nezachvátil celou zemi, do některých oblastí nevnikl vůbec. V jižních Čechách zůstalo např. nedotčeno město Pelhřimov, v Českých Budějovicích si vyžádal oběti pouze r. 1680, zatímco další vlna nemoci se městu vyhnula apod.

Mezi morové patrony, s nimiž se zmíněných pomnících nejčastěji setkáme, patří zejména francouzský světec sv. Roch, který za středověkých morových ran pečoval o nakažené a sám na následky nemoci zemřel (bývá zobrazován s morovými vředy na obnažené noze a se psem, nesoucím v tlamě chléb), dále starokřesťanský mučedník sv. Šebestián, jehož ostatky byl v mor zažehnáván (zobrazován jako u kůlu přivázaný mladík s šípy v těle) nebo podobně sv. poustevnice Rozálie, která žila ve 12. století na Sicílii (dívka s atributy kříže, lebky a věnečku růží na hlavě). Dále se na morových sloupech můžeme setkat také s postavami dvou velkých světců 16. století - sv. kardinálem Karlem Boromejským (který se však na jihočeských sloupech kupodivu ani jednou neobjevuje) nebo se španělským jezuitským misionářem sv. Františkem Xaverským.


Horní Stropnice, mariánský sloup


K tzv. morovým sloupům lze přiřadit i jiná barokní sousoší, která nevznikala v souvislosti s morovou epidemií. Sem patří případy monumentů, stavěných prostě ze zbožnosti nebo úcty k určitému světci, u nás nejčastěji k sv. Janu Nepomuckému, jehož slavná kanonizace se konala r. 1729.

Barokní sousoší habsburské monarchie
Nutno podotknout, že tento specifický projev barokního sochařství není jen českou záležitostí, ale je příznačný pro celé území bývalé habsburské monarchie. Podobné útvary nacházíme také na území Rakouska (zejména Burgenlandu, Dolních Rakous a Štýrska), Maďarska, Slovenska, ale částečně i Polska (zvláště v oblasti Slezska). Svým způsobem se jedná o oslavu Boha a jeho svatých a zároveň o jakési symbolické označení měst a obcí, jež se přihlásily ke katolické víře.

Třebaže sloupy, vztyčované k oslavě určité osobnosti známe již z období antiky (např. Trajánův sloup, sloup Marca Aurelia v Římě), v našem smyslu, tj. s křesťanským obsahem se objevují až v době barokní. Jsou to především mariánské sloupy v Mnichově (z let 1620-39), ve Vídni (1647) a v Praze (1650), které posloužily jako předlohy pro uvedené oblasti habsburské monarchie a tedy i pro jižní Čechy. Zvláště je třeba upozornit na sloup pražský, jenž r. 1650 nechal postavit císař Ferdinand III. jako poděkování za uhájení Prahy proti Švédům a za ukončení třicetileté války. Pod postavou neposkvrněné Panny (lat. Immaculaty) ve čtyřech nárožích podstavce stály sochy andělů bojujících s ďábly, které symbolizovaly vítězství pravdy a spravedlnosti nad bludy a neřestmi. Bohužel, tento jeden z nejstarších evropských mariánských sloupů (vynikající dílo sochaře J. J. Bendla) strhli r. 1918 po vyhlášení republiky protihabsbursky a protikatolicky naladění fanatici. Jeho zbytky jsou uloženy v lapidáriu Národního muzea a dnes se uvažuje o jeho znovupostavení.

Je pravda, že jižní Čechy nemají zdaleka takové množství barokních kamenných soch světců jako jiné oblasti naší vlasti (k těm nejbohatším patří východní Čechy a jižní Morava), přesto zde nacházíme nemálo pozoruhodných sochařských projevů, mezi nimi i tzv. morových a jim podobných sousoší. Podle soch, umístěných na vrcholku, je můžeme rozdělit na mariánská (Blatná, České Budějovice, Český Krumlov, Horní Stropnice, Písek, Strakonice, Třeboň, Velešín, Volyně, Mirovice), svatotrojiční (Adamov, Čimelice, Jindřichův Hradec, Nová Bystřice) a svatojánská (Benešov nad Černou, Počátky). Jako materiál sloužil většinou kámen, tvrdší žula se využívala na zhotovení podstavce, měkčí pískovec nebo vápenec na sochařské práce. Vápenec se nezřídka dovážel z Dolních Rakous nebo z Uher. U některých děl známe autory, jiná zůstávají v anonymitě. Většina sloupů vznikala v rozmezí přibližně 100 let od osmdesátých let 17. stol. do nástupu osvícenského josefinismu. Zejména v 1. polovině 19. století byly k těmto pomníkům doplňovány kašny (např. Jindřichův Hradec, Počátky), pokud tyto nevznikly již v době barokní.

Nová Bystřice
Ponecháme-li stranou prosté sloupy s jedinou figurální kompozicí na vrcholku, jichž je velké množsví ( v českobudějovické diecézi viz např. Červená Řečice, Horažďovice, Horní Pěna, Nová Cerekev, Soběslav a mnoho dalších), pak nejstarším morovým pomníkem je sousoší v Nejsvětější Trojice v Nové Bystřici (okr. Jindřichův Hradec), postavené r. 1679 na poděkování, že přestal řádit mor. Na vrcholku je umístěna socha Nejsvětější Trojice, tzv. „Trůn milosti“. Jde o ikonografický typ, kdy postava Boha Otce drží v klíně ukřižovaného Boha Syna (Ježíše Krista) s holubicí, symbolizující Boha - Ducha svatého. Jiným typem je vyobrazení Ježíše Krista, jak sedí po pravici Otce. V Nové Bystřici si můžeme povšimnout ještě jedné zajímavosti. Na zadní straně postavy Boha Otce je vytesán reliéf Neposkvrněné (Immaculaty), takže i zde se vlastně nachází Panna Maria a svým způsobem se jedná o mariánský sloup. Koncepce pomníku vychází zřejmě z vídeňské předlohy sloupu Am Hof: v nárožích vysokého hranolového soklu jsou osazeny čtyři menší postavy andělů. Autorem sochařských prací je zřejmě Z. Lichtenberg, který byl mj. činný i jako řezbář pro nedaleký paulánský kostel v osadě Klášter.


Nová Bystřice, sloup Nejsvětější Trojice


Písek
Figurálně daleko bohatší kompozici představuje mariánský sloup z let 1713 - 15 na náměstí v Písku. Na vrcholku vévodí Panna Maria Immaculata, dole na menších podstavcích zakomponovaných do kamenného zábradlí jsou umístěny sochy sv. Josefa, Rocha, Šebestiána, Františka Xaverského, Rozálie, Václava, Pia V., Vavřince, Barbory a Maří Magdalény. Tato sestava světců není - až na jeden případ - nikterak neobvyklá: sv. Josef a Václav jsou čeští patroni, Roch, Šebestián, František Xaverský a Rozálie jsou ochránci proti moru, obecně uctívanými světci byli i Vavřinec (ochránce před ohněm), Barbora (patronka šťastné smrti) a Maří Magdaléna (pomocnice při vzbuzení lítosti). Naproti tomu je v porovnání s jinými středoevropskými lokalitami výjimečná přítomnost sv. papeže Pia V., jenž se stal díky působení místního dominikánského kláštera patronem Písku a měl ochraňovat město v čase válek.

Sochy vznikly v dílně západočeského sochaře K. Widmana, který již dříve zhotovil figury mariánského sloupu v Plzni. Kamenické práce provedl F. Zeber z Horažďovic. Sloup posvětil dne 8. září 1715 děkan J. F. Bezděka. Od té doby sem chodila na každý svátek sv. Maří Magdalény procesí za zpěvu písně „Vás ó svatí patronové pobožně vzýváme“ a zastavoval zde též průvod s proslulým milostným obrazem Panny Marie z děkanského kostela.


Písek, mariánský sloup


Český Krumlov
Ušlechtilý mariánský sloup, zakomponovaný do kašny, vytváří s malebnou kulisou historických fasád téměř pohádkový celek v Českém Krumlově. Nejvýše je jako obvykle osazena socha Immaculaty, níže na vysokých hranolových soklech spatříme sv. Václava, Víta, Jana Evangelistu a Judu Tadeáše. V nikách soklu stojí figury sv. Rocha, Františka Xaverského, Šebestiána a Kajetána. Sv. Vít se zde objevuje jako patron hlavního městského kostela. Sousoší v Českém Krumlově patří k umělecky nejhodnotnějším ukázkám v jihočeské oblasti. Nechal je postavit v letech 1715-16 kněžna Marie Arnoštka z Eggenburgu, rozená Schwarzenbergová. Opticky živá modelace skulptur pochází z rukou významného sochaře Matěje Václava Jackela, autora některých soch na Karlově mostě v Praze. Jeho signatury si můžeme povšimnout na podstavci sochy sv. Judy Tadeáše. Kamenické práce provedl J. Plansker.


Český Krumlov, mariánský sloup


České Budějovice
Ikonograficky pozoruhodné sousoší můžeme dnes opět vidět v koutu mariánského náměstí v Českých Budějovicích. R. 1715 - 16 je dalo postavit město na poděkování za odvrácení moru. Na rozdíl od jiných morových statuí, je tento celek určen především k čelnímu pohledu, což souviselo i s jeho umístěním před městskou branou. Místo obvyklé architektonické kompozice sloupu, byl tento pomník koncipován jako oltářní tabernákl. Na ne příliš vysokém vrcholku nechalo město umístit sochu Panny Marie Budějovické, zhotovenou podle gotického milostného obrazu v klášterním kostele. Panna Maria je tu zobrazena s rozevlátými vlasy v charakteristickém šatu, posetém ratolestmi, jež bývají považovány za obilní klasy. O něco níže se po stranách mariánské postavy nacházejí další dva městští ochránci: sv. biskup Mikuláš, patron farního (dnes katedrálního) chrámu, a neobvyklý světec - sv. Auracián, jenž se v 17. století stal spolupatronem Českých Budějovic. O jeho životě víme velmi málo, jde zřejmě o starořímského vojáka, jenž byl umučen v dobách pronásledování křesťanů. Ve spodní části piedestalu se pak v nikách nacházejí obvyklí moroví patroni: sv. Šebestián, sv. Rozálie a sv. Roch. Je zde také městský znak s latinským nápisem, jenž je zároveň chronogramem a dává součet letopočtu 1716, kdy byl pomník postaven. Sochy vytesal českobudějovický sochař J. Dietrich, kamenické práce provedl K. Horn.

Českobudějovické sousoší mělo neradostný osud. Po r. 1948 bylo rozebráno a odstraněno. Třebaže se již koncem šedesátých let objevily snahy o jeho navrácení, stalo se tak až po listopadovém převratu 1989. Značně poškozené sochy byly nahrazeny výdusky, jež zhotovili sochaři V. Krninský a I. Tlášek. Znovuinstalovaný sloup v místech nedaleko od původního stanoviště posvětil dne 20. listopadu 1993 biskup Mons. ThDr. Antonín. Liška.


České Budějovice, mariánský sloup


Počátky
Již jsme zmínili, že na čestné, nejvyšší místo sousoší se někdy vedle Nejsvětější Trojice nebo Panny Marie dostal některý zvlášť uctívaný světec, u nás zejména sv. Jan Nepomucký, sv. Florián nebo sv. Josef . V jižních Čechách můžeme vidět velice pěkný příklad statue sv. Jana Nepomuckého na náměstí v Počátkách (okr. Pelhřimov). Monument z let 1717-20 je mimořádným sochařským a kamenickým dílem z doby ještě před světcovou beatifikací. Nejvýše je umístěna socha pražského mučedníka, níže na volutových konzolách sochy sv. Jana Křtitele (patrona počáteckého kostela) a sochy českých patronů sv. Josefa a Prokopa. Na vysokém stupňovitém podstavci jsou navíc reliéfy s výjevy ze života sv. Jana (zpověď královny, mučení, svržení z Karlova mostu) a reliéfy Panny Marie Svatohorské, umírajícího sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly, bojujícího s drakem hereze (v literatuře nesprávně uváděného jako sv. Jiří!). Nejníže na obrubě empírové kašny jsou umístěny velmi kvalitní sochy andělů. Autorství není zcela objasněno, někdy bývá jako sochař uváděn jezuita F. Baugut.


Počátky, sousoší


Benešov nad Černou
Jiné, velmi pěkné svatojánské sousoší se nachází na náměstí v Benešově nad Černou (okr. Český Krumlov). Je datováno latinským chronogramem do roku 1726. Figura sv. Jana Nepomuckého je umístěna na vrcholku trojbokého obelisku, kolem něhož jsou seskupeny postavy sv. Rocha, sv. Floriána a blíže neurčeného římského vojáka. Krom toho pomník zdobí ještě reliéfy Madony, předávající růženec sv. Dominikovi a sv. Linharta s okovy a dále výjev vraždy sv. Václava.


Benešov nad Černou, sousoší


Rožmitál na Šumavě
Poměrně kvalitní sousoší sv. Jana Nepomuckého můžeme spatřit v Rožmitálu na Šumavě, okres Český Krumlov. Na vysokém mohutném soklu s volutami a andílky stojí níže sochy sv. Floriána a Šebestiána, nejvýše sv. Jana Nepomuckého. Pomník byl zbudován z odkazu F. V. Schmidtauera z Oberwalsee r. 1730.


Rožmitál na Šumavě, sousoší sv. Jana Nepomuckého


Cetviny
Sousoší sv. Jana Nepomuckého stávalo také na náměstí bývalého městečka Cetviny (Zettwing) v dnešním okrese Český Krumlov, na samé hranici s Rakouskem. Na podstavci stály sochy sv. Jana a Pavla, sv. Šebestiána a sv. Floriána, nejvýše na trojbokém sloupu pak figura sv. Jana Nepomuckého. Kamenné zábradlí bylo datováno do r. 1772. Městečko bylo zbořeno po uzavření hraničního prostoru v letech 1955 – 56 a ze sloupu se do dnešních dnů bohužel nic nedochovalo. Ukázky jednodušších kompozic svatojánských sousoší můžeme spatřit v regionu jižních Čech např. v Borovanech, Netolicích.

Jednotlivé postavy pražského mučedníka se krom toho vyskytují hojně ve skupinách s ostatními světci na mariánských a svatotrojičních sousoších, běžně i v Rakousku. Pokud se v základním figurálním rozvrhu neuplatnila socha sv. Jana Nep., dostalo se mu prostoru alespoň v reliéfu (např. v Třeboni). Za zmínku zde stojí, že mimo jihočeskou oblast nalezneme nádherná svatojánská sousoší napři. v Sedlci u Kutné Hory, ale také v zahraničí (dolnorakouský Asparn a.d. Zhaya, slezská Wroclav aj.).

Ostatní světci a Kalvárie
Z ostatních vyvýšených světců jmenujme např. sv. Josefa na sousoší v Kájově, kde se po stranách pěstouna Páně přidružují níže posazené sochy sv. Judy Tadeáše a sv. Antonína Paduánského. Jinou skupinu tvoří sochařské Kalvárie, tedy skupiny ukřižovaného Ježíše Krista s postavami sv. Jana Evangelisty, Maří Magdalény a Panny Marie (např. v Českých Budějovicích u klášterního kostela, v Čimelicích u hřbitova, poblíž kostela sv. Václava v Netolicích, před klášterem v Nových Hradech, na starobylém mostě v Písku, zakončení pašijové cesty v Římově aj.). Kalváriím se zde však pro omezenost prostoru zatím nebudeme věnovat a seznámíme se blíže s dalšími mariánskými a morovými sousošími.

Mirovice
Další mariánský sloup oživuje náměstí v Mirovicích (okr. Písek). Ušlechtilý subtilní pomník pochází z roku 1717, jeho podstavec křížového půdorysu je osazen sochami od pražského sochaře J. J. Šlanzovského. Vidíme tu sv. papeže Klimenta s kotvou, sv. Linharta s dobytčetem, sv. Barboru (patronku místního zbožného bratrstva) a sv. Floriána. Nejvýše na sloupu s ionizující hlavicí je opět umístěna Immaculata. Sousoší obepíná čtvrecové balustrové zábradlí s vázami v nárožích.


Mirovice, sousoší


Dačice
Odhlédnem-li od historické česko - moravské hranice a od hranice českobudějovické diecéze, pak na tomto místě musíme jmenovat hodnotnou statui na prostranství před zámkem v moravských Dačicích (okr. Jindřichův Hradec). Mariánský sloup, zvaný dříve též „Loreta“, pochází z doby kolem r. 1725. nechal jej postavit hrabě Václav z Vrbna a Bruntálu. Na trojbokém volutovém podstavci stojí sochy českých patronů sv. Václava, Vojtěcha a Prokopa, nejvýše na sloupu s korintskou hlavicí pak socha Immaculaty.

Blatná
Blatná (okr. Strakonice) se rovněž může pochlubit mariánským sloupem se sochami světců. Nechal jej postavit r. 1726 tehdejší majitel blatenského panství hrabě Josef Serenyi. Proto také jeho křestního patrona spatříme mezi sochami na soklu mezi sv. Václavem, Janem Nepomuckým a Dominikem. Nejvýše postavená socha Madony drží v rukou veliký růženec, snad ve vztahu k soše sv. Dominika, jenž podle tradice sestavil tuto modlitbu. Jako autor skulptur je uváděn všeuměl J. Hofman, od něhož např. pochází též jednoduchý mariánský sloup v Horažďovicích.


Blatná, mariánský sloup


Strakonice
Jiné velmi pěkné mariánské sousoší oživuje Palackého náměstí ve Strakonicích. Bylo postaveno v letech 1730 - 40 patrně na místě staršího morového sloupu, jak napovídá archaický letopočet 1586 na barokním podstavci. Na vrcholku hladkého sloupu s korintskou hlavicí se tyčí socha Immaculaty, na piedestalu jsou rozmístěny figury sv. Jana Nepomuckého, Josefa, Antonína Paduánského a Vojtěcha. Jedná se o velmi dobrou anonymní práci, pravděpodobně některého jihočeského mistra. Sloup byl r. 1941 rozebrán a na nynější místo postaven r. 1949.


Strakonice, mariánský sloup


Čimelice
Až z doby po polovině 18. století pocházejí následující sloupy. V Čimelicích (okr. Písek) stojí sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí nedaleko kostela. Bylo postaveno patrně za svobodného pána z Bissingenu po roce 1750. O jeho ikonografii však víme velmi málo, jednotlivé sochy světců je zde velmi těžké s jistotou určit. Na vrcholku je osazena skulptura Nejsvětější Trojice obvyklé kompozice, při úpatí sloupu pak světec - poutník (sv. Jakub Větší?), dole na čtvercovém soklu sv. Václav, řádový světec s knihou (sv. Dominik?), světec s úhelníkem a řeholník s knihou. Za zmínku stojí i množství jiných, jemně vypracovaných soch světců, které pro Čimelice a sousední Dolní Nerestce zhotovili J. a J. V. Hammerové.


Čimelice, sousoší


Jindřichův Hradec
Mezi svatotrojičními sloupy rozhodně nelze vynechat mohutný pomník, nazývaný „kolos“ v Jindřichově Hradci. Mohutné, na 20 metrů vysoké sousoší Nejsvětější Trojice z let 1764-68 dominuje poměrně malému náměstí. Autorem soch je dačický sochař M. Strachovský. Monument dal podle slibu postavit jindřichohradecký poštmistr Ondřej J. Bayer s menším přispěním obce. Dne 30. listopadu 1766 pomník za velké slavnosti posvětil P. Š. Jandera za přítomnosti hraběte Černína a velkého zástupu lidu. Historik Z. Kalista se o jindřichohradeckém sloupu vyjádřil jako o podívané divadelního rázu a připomněl zde myšlenku kardinála Bellarmina o vzestupu barokního člověka k Bohu po stupních stvořených věcí. Na mohutném, římsami odstupňovaném pomníku lze spatřit na dvacet soch z mušlového vápence: sv. Prokop, Jiří, Vojtěch, Rozálie, Anna, Josef, Hypolit, Expeditus, František Xaverský, Jan Nepomucký, Václav, Florián, tři archandělé (Michael, Gabriel, Rafael) a andílci se symboly tří božských ctností (víry, naděje a lásky). Pro zájemce o křesťanskou ikonografii je toto sousoší opravdovou lahůdkou. Na vrcholku můžeme spatřit kompozici Nejsvětější Trojice korunující Pannu Marii Nanebevzatou (lat. Assumpta). Mezi již klasicistně zjednodušenými sochami světců nestejné umělecké úrovně nás zaujmou postavy spolupatrona města sv. Hypolita, jehož ostatky se nacházejí v Jindřichově Hradci, a sv. Expedita s holubicí a dopisem. Jako patrona pošt jej sem zřejmě nechal umístit zmíněný poštmistr, který téměř celou stavbu financoval. Jindřichohradecký sloup je největším svého druhu v jižních Čechách. Zde bychom si měli připomenout, že největší barokní morové sousoší vůbec stojí v Olomouci. Měří okolo 35 metrů na výšku a v jeho základně je zakomponována kaple, v níž je možno sloužit mši svatou.


Jindřichův Hradec, sousoší


Adamov
Mnohem skromnější svatotrojiční sousoší můžeme spatřit v další jihočeské lokalitě - v městečku Adamov (okr. České Budějovice). Jeho výška je pouze asi 4 metry. Patří k obeliskovému typu a pochází až z r. 1770. Zdobí jej pouze tři sochy: Immaculata, sv. Vít a sv. Florián. Původní horní část zřejmě kdysi nesla obvyklou skulpturu Nejsvětější Trojice , ta se však r. 1931 zřítila (paradoxní je, že se tak stalo krátce po restaurování, v záznamech se uvádí, že opravené sousoší světil dne 28. srpna 1927 P. J. Vavruška). Snad proto dnes obelisk zakončuje pouze obrázek a drobná holubice Ducha svatého. Přítomnost sv. Víta souvisí s patrociniem nedalekého farního kostela v Rudolfově.


Adamov, sousoší


Volyně
Z doby již vyznívajícího baroka pak pocházejí mariánské sloupy ve Volyni, Velešíně, Horní Stropnici a Třeboni. Sloup na náměstí ve Volyni (okr. Strakonice) vystavěla obec až r. 1760, třebaže záměr měla městská rada již r. 1713, kdy zasáhl mor na Prácheňsko. Podle tradice je asi 5 m vysoké sousoší prací italských sochařů. Na soklu křížového půdorysu stojí sochy sv. Floriána, Barbory, Josefa a Jana Nepomuckého, na vrcholku jako obvykle socha Immaculaty. V oktávu sv. Jana Nepomuckého se u sloupu konaly pobožnosti, spojené s procesím od kostela.

Velešín a Horní Stropnice
Jiné drobné sousoší nalezneme na náměstí ve Velešíně (okr. Český Krumlov). Na vrcholku čtyřhranného pilíře je Korunovaná Panna Maria s Ježíškem, dole na postamentu křížového půdorysu stojí figury sv. Jana Nepomuckého, Floriána, Rocha a sv. Vendelína (?). Latinský chronogram datuje pomník, obklopený o něco mladším kamenným zábradlím, do roku 1765. Sousoší nechali postavit Buquoyové na žádost velešínského faráře A. J. Mikšíčka a stálo před r. 1765 na mostě „U Kozáků“. Téhož roku byl vztyčen také kvalitní obláčkový sloup v Horní Stropnici (okr. České Budějovice). Pod mariánskou sochou na vrcholku se zde na podstavci seskupují sochy sv. Josefa, Šebestiána, Floriána a Jana Nepomuckého.


Velešín, mariánský sloup


Třeboň
Řadu morových sloupů, započatou rokem 1679 v Nové Bystřici, uzavírá - již v podstatě klasicistní- mariánský sloup v Třeboni (okr. Jindřichův Hradec), vystavěný v r. 1781. Na vrcholku trojbokého útvaru se nachází tradiční socha Immaculaty, ve spodní části architektury je vyměřeno jen skromné místo pro sochy sv. Alžběty, Josefa a Vojtěcha. Po bocích nalezneme reliéfy s výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Pomník byl zhotoven z nadání třeboňské měšťanky Alžběty Pilsové. Zřejmě proto se dostalo místa i její patronce sv. Alžbětě Uherské, která je zde znázorněna, jak uděluje almužnu žebrákovi. Sochařské práce z eggenburského vápence pocházejí od českobudějovického sochaře Leopolda Hubera, kamenické od Jana Hubera z Eggenburgu. Obřad svěcení provedl 5. června 1781 opat Augustin Marek. Kroniky uvádějí, že u sloupu se konaly každou sobotu mariánské pobožnosti.


Třeboň, mariánský sloup


Osvícenská doba pak již příliš nepřála náboženské horlivosti ani jejím vnějším projevům. Ostatně mor přestal sužovat naše země a byl vystřídán občasnými vlnami cholery, zejména v 19. století. Tehdy také města a obce obvykle nechaly morové sloupy opravit a obyvatelé se při nich modlili za zažehnání cholery. Ojediněle se projevily snahy pořídit mariánský sloup ještě začátkem 20. století jako např. v Pelhřimově, ale z tohoto záměru nakonec sešlo. Hromadný odpad českého obyvatelstva od katolické víry v našem století pak způsobil i změnu myšlení a přeskupení žebříčku hodnot. Sochy svatých, morové a mariánské sloupy, kapličky, Boží muka již vesměs nepřitahují k modlitbám, nýbrž docházejí ocenění pouze jako estetické hodnoty. Urbanistický i symbolický význam sousoší pro tvář našich měst je však obecně respektován. Těžko bychom si bez nich dovedli představit např. Blatnou, Jindřichův Hradec, Písek nebo Třeboň apod.

Z tohoto důvodu je barokním pomníkům, jež jsou vesměs obecním majetkem, věnována náležitá památková péče. Také v nejnovější době byla restaurována řada mariánských a svatotrojičních sloupů v jižních Čechách (např. 1991-93 znovupostavení v Českých Budějovicích, r. 1992 restaurátorské zásahy v Písku, Třeboni, v 1. pol. 90 let v Jindřichově Hradci, r. 1994 v Adamově, v nedávné době ve Strakonicích, Volyni atd.). Stále častěji jsou originály soch nahrazovány tesanými kopiemi nebo výdusky (litými faksimilemi), jež po získání patiny bývají takřka k nerozeznání od původních prací. Je však třeba tento postup uplatňovat pouze v nezbytně nutných případech, abychom se neobklopili samými kopiemi, přičemž originály se ukryjí před veřejností na nepřístupných místech.

Závěrem našeho popularizačního seriálu, jenž spíše naznačuje bohatství a krásu barokních sousoší a zdaleka nepodává vyčerpávající nástin historie, hagiografie a ikonografie, zbývá čtenářům popřát hodně radosti ze setkávání s těmito památkami. Měli bychom na ně být patřičně hrdí a učit je poznávat naší mládež. Vždyť jsou významnými znaky naší křesťanské kultury a charakteristickými symboly českých měst a městeček. Spolu s mnoha jinými zděděnými prvky nám však poněkud vypadly ze života. Jen málokdo dnes umí rozeznat jednotlivé světce, kteří byli našim předkům tak blízcí. Naštěstí jsou ale stále kolem nás a čekají na seznámení s námi.

Mírně upravená verze podle seriálu. vyšlého tiskem:
Jiří Černý: Barokní sloupy a sousoší v jižních Čechách. Seriál o historii a křesťanské ikonografii kolem nás, vycházelo v periodiku českobudějovické diecéze Setkání - Aktuality č. 5 až 14, 1999.

Poznámka:
Základní souhrnnou literaturou k problematice je kniha Šorm A. – Krajča A.: Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. příspěvky ke studiu barokní kultury, 1939.
V 90. letech 20. stol. začaly vycházet odborně zpracované soupisy kolektivu autorů (Ivana Maxová, Vratislav Nejedlý, Pavel Zahradník a další) „Mariánské, trojiční a další světecké sloupy“. Z jednotlivých regionů dosud vyšly okresy Chrudim, Havlíčkův Brod, Náchod, Pardubice, Rychnov n. Kn., Svitavy, Trutnov a Liberecký kraj.


Zpět na hlavní stránku