Sirotčinec sester rafaelek v Biskupicích u Hrotovic

50 let od likvidace domu sv. Josefa.

 

            Dnes polozapomenutá obec Biskupice při jihovýchodní hranici třebíčského okresu, bývala v 1. polovině 20. století vyspělým zemědělským městysem. Nalezli bychom zde školu, faru, poštu, zámek, poplužní dvůr, lihovar, záložnu, spořitelnu, řadu živností a obchůdků. R. 1921 zde ve 108 domech žilo celkem 598 obyvatel. Málokdo již dnes ví, že zde býval i sirotčinec, spravovaný sestřičkami - rafaelkami. Místní obyvatelé říkali sirotčinci "„klášter"“ V letošním roce si připomínáme hned dvě výročí tohoto ústavu: 90 let od založení a 50 let od jeho likvidace komunistickým režimem.

 

                                  

                                   Biskupice u Hrotovic s kostelem sv. Martina

 

            Kongregace řeholní společenství u nás. Oficiálně se nazývá „Sestry III. řádu sv. Františka pod ochranou sv. Rafaela archanděla“. Kongregaci založil r. 1907 kněz P. Kašpar Dunda na Moravci poblíž Křižanova na Velkomeziříčsku. Původně měla být určena pro správu tamního vodoléčebného ústavu, později se sestry zaměřily také na službu v  dětských útulcích, sirotčincích a domovech důchodců.

 

     S. Marie Blažena Vorlová

 

         Za zakladatelku sirotčince v Biskupicích můžeme považovat Josefu Vorlovou (1874-1957), řeholním jménem sestru Marii Blaženu, která pocházela ze Slatiny. V r. 1900 byla ve svých 26 letech přijata ve Znojmě do III. řádu sv. Františka a r. 1903 si postavila v Biskupicích domek (tehdejší čp. 106), který krátce nato věnovala nově vzniklé družině rafaelek. Kongregace zde r. 1910 zřídila sirotčinec sv. Josefa a zpočátku se sestry staraly pouze o osm dětí. Sestra Blažena byla v období 1912 – 24 vrchní řeholní představenou, poté působila jako novicmistrová a dlouhá léta vedla účetnictví sanatoria na Moravci.

 

         V letech 1922 – 24 došlo k pronikavému rozšíření sirotčince, když sestry předtím prodaly původní dům. Byla postavena nová budova v jihovýchodním koutu „městečka“ do podoby, jak ji známe dnes. V r. 1927 převzala sestra Blažena funkci představené v Biskupicích. O rok později byla zřízena malá nemocnice pro děti. Mezi dětmi nebyli pouze sirotci, ale nalezli bychom tu např. i děti, které se narodily neprovdaným ženám a ty je v sociální tísni musely dát do útulku. Kromě péče o děti se sestry staraly také o nemocné v Biskupicích a nejbližším okolí (dodnes pamětníci s vděčností vzpomínají, některým zachránily život), obstarávaly úklid a výzdobu místního kostela a pekly hostie pro farnost. V době rozkvětu, těsně před komunistickou razií proti katolické církvi a řeholnímu životu, v r. 1949 bylo v biskupickém sirotčinci 32 dětí a asi 6 sester.

 

         

Sirotčinec v Biskupicích (vysoká budova v jihovýchodním rohu „Městečka“),

foto po roce 1924.

        

 

         Po brutální likvidaci všech mužských klášterů v noci 13. dubna 1950 došlo i k postupnému omezování ženských komunit. Biskupické rafaelky byly odvezeny dne 27. září 1950 do soustřeďovacího kláštera v Rýžovišti na Bruntálsku. Děti byly přemístěny do dětského útulku v Jemnici. Poslední představenou sirotčince sv. Josefa byla sestra Gabriela Ďásková. Zakladatelka sestra Blažena se dožila požehnaného věku, zemřela v 83 letech r. 1957 v Charitním domově pro řeholnice v Bílé Vodě u Javorníka.

 

         Přízemní budovu sirotčince v Biskupicích (dnes čp. 47) s mohutným patrovým štítem dostala po r. 1950 do užívání obec. Ta zde zřídila kanceláře místního národního výboru, později sem byla umístěna obecná škola a nakonec jedna z provozoven n. p. Svit Třebíč – Borovina. Pozemky patřící k sirotčinci převzalo zemědělské družstvo. Po politickém převratu r. 1989 však bohužel již nedošlo k obnovení tohoto dobročinného ústavu. R. 1991 byl majetek sestrám vrácen a ty jej v následujícím roce odprodaly obci.

 

                                                                                             

Jiří Černý, Pelhřimov

 

Vyšlo in Horácké noviny, roč. XI., 2000, č. 76, s. 5

 

 

 

Milosrdné sestry „rafaelky“

Družinu milosrdných sester III. řádu sv. Františka  pod ochranou sv. Rafaela (Sodalitas S. Rafaelis) založil na principech františkánské řehole moravecký farář P. Kašpar Dunda v brněnské diecézi.

 

     

P. Kašpar Dunda

 

Hlavním posláním bylo původně ošetřování nemocných v ústavech i v domácnostech, služba v exercičních domech apod. Mateřinec kongregace byl od počátku na Moravci, kde byly položeny její základy. Sestry rafaelky nosí hnědé roucho, bílé cingulum, černý škapulíř a černý závoj s bílou členkou a andělským štítkem. Na prsou mají zavěšený křížek Armády sv. Kříže a po boku františkánský růženec o sedmi radostech Panny Marie. Sestry obětují všechny práce a modlitby na smír Božského srdce Páně.

Od založení roku 1910 družina vzrostla a kromě Moravce u Velkého Meziříčí měla filiální domy v Jaroměřicích nad Rokytnou, Batelově, Sušici a v Jenišovicích u Mělníku.

 

(Papicův kalendář Řády a řehole v Česko-Slovensku 1939).

 

 

Pro stránky Katolická kultura upraveno a dáno 27. 8. 2009

 

viz též P. Emanuel Kubíček – Mariánské družiny

 

 



Zpět na hlavní stránku