Poutní místa a milostné obrazy na česko-rakouském pomezí

Členitá krajina východního cípu jižních Čech přechází přes státní hranici do Dolních Rakous a vytváří tak celek se společnými znaky. Tento malebný kout, do něhož nyní zavítáme, je zeměpisně tvořen Novohradskými horami, Třeboňskem a Novobystřickem na české straně a oblastí tzv. Horního Waldviertlu (Lesní čtvrti) na rakouské straně, historicky společným územím je kraj tzv. Vitorazska. Vymezená oblast se vyznačuje velkou rozmanitostí a členitostí reliéfu. Množství převážně jehličnatých lesů se tu střídá s četnými loukami, poli a rybníky (na rovinatějším Třeboňsku i většími vodními plochami), proto je dnes velmi vyhledáváno našimi i rakouskými turisty. Kromě přírodních krás a historie má oblast i společná poutní místa. V tomto článku se zastavíme právě u některých z nich a uvedeme si několik zajímavostí. Po stránce církevní správy spadá česká strana do českobudějovické diecéze, strana rakouská pak do diecéze St. Pölten.
Nejvýznamnější a největší poutní místo bez ohledu na hranice se nachází na české straně. V 19. stol. bylo - spolu s Bechyní na Táborsku - absolutně nejnavštěvovanějším poutním místem českobudějovické diecéze. Je to Dobrá Voda u Nových Hradů, dříve nazývaná Brünnl nebo Maria - Brünnl (či Maria - Trost) bei Gratzen. Charakterizuje je již výstižný název a leží na vysokém kopci (cca 695 ) nad městečkem Horní Stropnice (558 m). Krajině dominuje široko daleko dvouvěžový barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, velmi působivě umístěný pod horou "Vysoká". Jak název napovídá, počátky tohoto poutního místa souvisejí s pramenem léčivé vody. Mohutný kostel nechal postavit v místech kapličky majitel panství Karel hrabě Buquoy v letech 1708 - 15. Na neobyčejně bohatě zdobeném retabulu hlavního oltáře je umístěn milostný obraz Panny Marie Těšitelky (Maria Trost), který však pochází až z r. 1842, když nahradil starší obraz, poškozený bleskem.


Dobrá Voda u Nových Hradů

Co do významu, následoval kdysi v oblasti na druhém místě Sv. Kámen u Rychnova nad Malší, dříve nazývaný Maria - Schnee bei Reichenau. Je to staré poutní místo, jehož počátky spadají do doby pravděpodobně okolo r. 1500. Podle tradice se tu na kameni měla zjevit samotná Panna Marie s Ježíškem. Kostel nechal postavit abatyše klarisek z Českého Krumlova Anna Kristýna Pöperlová r. 1655, zač. 18. stol. byl kostel rozšířen abatyší Beatricí Vintířovou. Uctíván byl obraz Panny Marie Sněžné, darovaný hraběnkou M. A. Eggenbergovou. Do zvláštní kaple, stojící v těsném sousedství presbytáře kostela byly pojaty i veliké přírodní balvany, na nichž se Matka Boží zjevila. Podle pověsti se kámen po události rozpůlil na znamení pravdivosti a dvě části se k sobě mají opět postupně přibližovat. Až se kameny dotknou, má nastat soudný den. Kostel se v době komunistické diktatury dostal do hraničního pásma a byl téměř zcela zničen. R 1975 byla pro dezolátní stav zbořena tři ramena tzv. klášteříčku. Obraz Panny Marie Sněžné z hlavního oltáře byl spolu s ostatním zařízením kostela zničen. Odsunutí rakouští katolíci velmi smutně nesli ztrátu tohoto poutního místa a r. 1984 si postavili napodobeninu kostela těsně za hranicí, v místech na Hiltschnerbergu poblíž Leopoldschlagu v Horních Rakousích. Odtud bylo na Svatý Kámen alespoň vidět. Po r. 1989, takřka "v hodině dvanácté", naštěstí mohlo dojít k obnově kostela za vydatného přispění rakouských a německých katolíků.


Svatý kámen

Jiné místo, ukazující přímou souvislost česko-rakouských dějin, byť podstatně menšího poutního významu, nalezneme v samém nejjižnějším cípu Novohradských hor jižně od Benešova nad Černou. Dříve rušné pohraniční městečko Buchers (dříve česky Puchoř, dnes s názvem Pohoří na Šumavě) bylo v 70. letech 20. stol. zcela vylidněno a změnilo se v hromady ruin. R. 1999 se dokonce zřítil i neudržovaný mariánský kostel, jehož součástí býval před vysídlením v letech 1945 - 46 obraz Panny Marie Dobré rady, kopie milostného obrazu z albánského Skutari. Vysídlenci si na rakouské straně u obce Stadberg, takřka téměř na státní hranici, postavili r. 1984 kapli Panny Marie Dobré rady (Bucherser Gedenk Kapelle), která jim má připomínat ztracený domov a bývalé místo poutí.
Vyjmenujme nyní jen velmi stručně některá další poutní místa na české straně, kam přicházeli také poutníci z Rakouska. Na rozhraní Novohradska a Českobudějovicka leží mimořádně zajímavé a působivé malé poutní místo s kostelem Nejsvětější Trojice. Asi 2 km jižně od města Trhové Sviny můžeme spatřit nádhernou ukázku symbolicky pojaté barokní architektury. V dispozici se v souladu se zasvěcením uplatňuje číslo tři (tři výklenky, tři věžičky, trojboká kaple nad pramenem aj.). Kostel nechala postavit díky darům svinenská farnost v letech 1705 - 08, o něco později obklopily kostel i ambity na půdorysu šestiúhelníka.
Přesuneme-li se na rovinaté a rybničnaté Třeboňsko, pak musíme v pohraniční oblasti navštívit i Chlum u Třeboně, dříve přezdívaný "Malá Mariazell". Nalezneme zde pěkný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, stavěný v letech 1737 - 45 z vděčnosti za záchranu života majitelem panství Janem Františkem svob. pánem z Fünfkirchenu. Protože z vděčnosti vykonal též pouť do proslulého rakouského poutního místa Mariazell, nechal pro chlumský kostel pořídit sošku Madony Mariazellské.


Chlum u Třeboně

Nedaleko Nové Bystřice, při hranicích tří historických zemí, totiž Čech, Moravy a Dolního Rakouska, se nachází další poutní místo k Nejsvětější Trojici, významem převyšující uvedený kostel u Trhových Svin. Je to lokalita s názvem Klášter u Nové Bystřice, dříve nazývaná též Kloster nebo Neufistritz. Již r. 1501 tu založil Konrád Krajíř u pramenů klášter pro mnichy paulánského řádu. Po vyplenění v době reformace jej po r. 1626 obnovoval Vilém Slavata. Za josefinismu byl klášter zrušen, za komunismu byl r. 1959 zbořen. Impozantní chrám Nejsvětější Trojice však zůstal stát dodnes a je opět cílem poutníků z Čech, Moravy i Rakouska. Několik metrů vysoký obraz Nejsv. Trojice na hlavním oltáři patří k největším, dříve uctívaným obrazům (Gnadenbild) v zemích celé bývalé habsburské monarchie.
Z malých poutních míst ležících na české straně jmenujme alespoň ještě Hojnou Vodu v blízkosti zmíněné Dobré Vody u Nových Hradů, kde byl ovšem kostel sv. Anny (založený v 17. stol.) zbořen r. 1963. Z mobiliáře kostela se zachovala barokní socha sv. Linharta (Leonarda) s tváří prostřílenou broky. Na Novohradsku známe ještě zaniklou mariánskou kapličku u pramene v Jetzkobrunnu v Údolí u Nových Hradů a mariánskou kapli Hasenbrunn v lese na Kamenské hoře u Střeziměřic. Kaple, jejíž počátky sahají do 18. stol., byla r. 2000 opravena. V samotné Horní Stropnici požívala zvláštní úcty též socha trůnící Madony na bočím oltáři ze 17. stol. Zachovala se dodnes a v současné době je restaurována. Na Třeboňsku byl v 18. stol. poměrně hojně navštěvován poutní kostel Zasnoubení Panny Marie v Mláce s volnou replikou obrazu Panny Marie Budějovické. V Číměři nedaleko Nové Bystřice byl zase uctíván obraz Pany Marie Dobré rady na bočním oltáři. Ze zaniklých poutních kostelů v době josefinismu jmenujme např. kostely sv. Barbory u Majdaleny, dva kostely sv. Anny a Markéty v lesích u Dolní Lhoty nebo kostel Narození Panny Marie u Lutové. V době komunistického režimu byla zbořena poutní kaple Bolestné Panny Marie na Křížovém vrchu u Hůrek poblíž Nové Bystřice.
Nyní se již přesuneme na sousední dolnorakouské území zmíněného Horního Waldviertlu. V zájmové oblasti vymezené na jihozápadě hranicí mezi Dolními a Horními Rakousy a na východě zhruba v ose Raabs a.d. Th. - Zwettl. V tomto regionu postrádáme velké centrální poutní místo přesahující regionální význam (jakousi obdobu Dobré Vody - Brünnl), zato je zde množství zajímavých a půvabných menších lokalit. Zřejmě nejnavštěvovanějšími poutními místy byly dříve kostely ve Waldensteinu a Hoheneich u Gmündu. Obě lokality jsou kulturně - historicky nerozlučně spjaty s Čechami a jsou pro nás zajímavé. Waldenstein leží asi 6 km jižně od Gmündu a je tu původně gotický, dnes novodobě upravený farní kostel sv. Michaela. R. 1833 získala farnost darem zvláštní milostnou sochu Madony s Ježíškem, který má v tělíčku zaťatou sekeru! Rakušané sochu nazývají "Maria mit der Hacke". Vznikla r. 1679 jako kopie milostné Madony, pocházející z Čech. Původní Madona byla domovem v cisterciáckém klášteře Zelená Hora u Nepomuku. Sekeru dle legendy zaťali do sochy heretici v dobách husitských válek, když se ji snažili zničit. Českou sochu ze Zelené Hory zachránil před protestanty Ladislav ze Šternberka a vzal si ji s sebou na válečnou výpravu proti Turkům. Po návratu ji daroval minoritům do Vídně, kde je dodnes uctívána v kostele sv. Jeronýma. V Čechách se nacházejí pouze její barokní repliky. Nejbližší kopie, pocházející přímo ze Zelené Hory, ze zámeckého a poutního kostela (zrušeného v 50. letech 20. stol., kdy začal být zámecký areál využíván pro vojenské účely) se dostala do kostela v obci Neurazy, nedaleko Nepomuku, tedy do farnosti dnes patřící již do nově zřízené plzeňské diecéze. K Madoně Zelenohorské do Waldensteinu tradičně přicházela v 19. stol. procesí z jižních Čech, např. z Horní Stropnice.
Krajině nedaleko hraničního města Gmündu, ovšem opačným směrem - na Shrems, dominuje nádherný barokní poutní kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie v Hoheneich. Také on má souvislost s Čechami. Počátky poutního místa jsou dosti staré, již v době před třicetiletou válkou tu byla uctívána gotická socha Madony s Ježíškem z 15. stol. Protože se původně nacházela na kmeni vysokého dubu ("hohe Eiche"), dostalo místo jméno Hoheneich (Vysoký dub). Po rozšíření reformace se zde r. 1621 udála zvláštní příhoda. Majitel panství, protestantský hrabě Ernst Kollonitsch, zakázal úctu k soše Madony a nechal dokonce zazdít dveře do kostela. Ale stalo se něco nevídaného. Když jednou připutovalo procesí z Nakolic (Naglitz) u Nových Hradů k zavřenému kostelu, zazděné dveře se samy otevřely! Hrabě se obrátil na katolickou víru a jeho syn se později stal vídeňským biskupem. "Zázračné dveře" ("Mirackeltür") je dodnes možné vidět v kostele, který je ušlechtilou pozdně barokní stavbou z let 1776 - 84. Ikonograficky zajímavý je též obraz "Panna Maria nevěsta Ducha svatého" na poprsni kruchty kostela.


Hoheneich

Jihozápadně od Gmündu se nacházejí ještě dvě menší mariánská poutní místa. nedaleko města Weitry je to ves s pěkným názvem Unserfrau ("Naše paní"). Zde byl při prameni postaven již v době románské kostel Narození Panny Marie, později přestavěný v pozdně gotickou trojlodní halu. V kostele se nachází milostná gotická socha Madony s Ježíškem ze 14. stol., předchůdkyně tzv. krásných Madon. Podle legendy připlavala a zůstala ležet na pahorku u Alt-Weitry.


Unserfrau

Jihozápadně od Weitry leží vesnička Lankfeld. V polích na kraji obce stojí barokní kaplička, v níž je uctívána kopie milostné Madony z bavorského Alt - Oettingu
Vrátíme-li se na sever až těsně k české hranici poblíž hraničního přechodu do Nové Bystřice, můžeme navštívit poutní místo Eisgarn. Zde stojí proboštský a poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v podobě gotické trojlodní baziliky. Úctě se zde těší milostný obraz Panny Marie Ustavičné Pomoci na hlavním negotickém oltáři. Severně od městečka se na balvanu ukazuje místo, na němž dle legendy odpočíval poutník a mučedník sv. Koloman (zabit ve Stockerau r. 1012). Tento původem irský světec byl do r. 1663 zemským patronem Rakouska. Jeho kult je v Eisgarnu doložen již r. 1400. Nedaleko Eisgarnu, poněkud jižním směrem k Heidenreichsteinu se nachází další malé poutní místo. Vzniklo r. 1811 v obci Eberweis v souvislosti se záchranou krejčovského učně Jana Schlossera, který spolkl jehlu. Ještě v 1. pol. 20. stol. sem přicházelo ke kapli Dobrého pastýře na 50 malých procesí ročně na hlavní svátek Nanebevstoupení Páně.
A mohli bychom v tomto krásném putování po místech zvláštních milostí pokračovat. Na několika málo příkladech vidíme, jak úzce spjaty byly dříve české a rakouské země. Spektrum cílů poutníků této oblasti bylo pochopitelně ještě mnohem širší a nebylo svázáno žádnými hranicemi, které jsme si v tomto příspěvku poněkud uměle vymezili. Pro naši oblast bychom je mohli - kromě hlavních poutnických center (Mariazell, Sonntagberg, Maria Taferl, Maria Dreieichen, Svatá Hora u Příbrami)- rozšířit ještě např. o jihočeské lokality jako Nové Hrady, Maria Rast u Vyššího Brodu, Kájov, Římov, České Budějovice, Křemešník, dále o moravské Kostelní Vydří, Slavonice a Montserrat, v Dolních Rakousích dále na východ o St. Marein, Geras, Pulkau atd., na jih o Schönbach, do Horních Rakous o Allerheiligen, Dimbach, Kaltenberg atd. To by však náš článek neměl konce. A protože je rozsahem limitován, musíme naše putování ukončit. Lásku k Bohu, Panně Marii a světcům však nelze nikterak omezovat. Naši předkové si při svém převážně pěším putování dokázali mnohé odříci a dobře vykonaná pouť, spjatá s pokáním, modlitbami a sv. přijímáním, jim přinášela velký duchovní prospěch. Také my při dnešních možnostech volného cestování do zahraničí můžeme volně poznávat krásu naší katolické tradice a čerpat z ní.

Jiří Černý


Vyšlo in: Magazín Setkání č. 3, 2002, s. 8.

Zpět na hlavní stránku