Čeští a moravští patroni na poštovních známkách

      

Námětová filatelie, jak je již uvedeno v samotném názvu, se zabývá především náměty zobrazenými na filatelistickém materiálu.  Tím rozumíme především poštovní zámky, ale také celiny, obálky prvního dne (FDC), dopisnice, výplatní otisky razítek aj. Podobně jako např. numismatika, která již povýšila na pomocnou vědu historickou, slouží filatelie svými poznatky - kromě historie poštovnictví - vydatně také k poznání obecných dějin. Vždyť ve známkových emisích se od doby, kdy byla roku 1840 ve Velké Británii vydána první poštovní známka, odrážejí obvykle všechny změny zeměpisné i politické. Každý, kdo se zabývá filatelií, vám dosvědčí, jak mu pomohla rozšířit obzor i prohlubovat vzdělání. K nejoblíbenějším tématům námětové filatelie u nás patří např. přírodní motivy, osobnosti, sport, doprava a mnoho dalších.  Na rozdíl od sousedních zemí, Slovenska, Německa, Polska a Rakouska, je u nás poměrně málo známý specializovaný filatelistický obor, zabývající se křesťanskými motivy. I tato oblast je sama o sobě velmi široká a skýtá nekonečné množství materiálu, který je třeba dále třídit a specializovat na další subžánry jako např. církevní umění, křesťanskou archeologii, křesťanskou ikonografii, církevní památky, symboly, církevní literaturu a hudbu, biblická témata, církevní dějiny, papežství, poutní místa, kláštery, katedrály, zobrazení Ježíše Krista, Panny Marie, světců, národních patronů, ikon atd. Výčet snad nelze ani uvést v definitivní podobě, neboť snad vždy a všude je možné nalézt ještě nějakou další možnou specializaci. Za první poštovní známku s křesťanským prvkem je považována známka, vydaná roku 1843 (tedy tři roku po vydání první známky na světě vůbec) ve švýcarském kantonu Ženeva, na níž je zobrazen erb s orlicí a klíčem sv. Petra, nad ním paprskový symbol s písmeny IHS a v pásce latinský citát Žalmu 18, 29. Křesťanské motivy se začínají více ve filatelii objevovat až v prvních desetiletích 20. století. Např. první mariánská známka vyšla v Bavorsku roku 1920, bylo to zobrazení sochy Madony s Ježíškem z mariánského sloupu v Mnichově.

         Tento příspěvek chce upozornit na opomíjené odvětví křesťanské filatelie a pokusí se ukázat poměrně značnou bohatost materiálu na příkladu českých, moravských a slezských světců a patronů, kteří se vyskytují především na československých a posléze na českých známkách. Po roce 1948 křesťanská filatelie v naší zemi neměla vůbec příznivé podmínky a byla odsouzena k vyhnanství do zahraničních států, v nichž nebylo náboženství tak tvrdě potlačováno a zájemci se zde mohli sdružovat. Přesto však i v socialistickém Československu vyšla celá řada církevních námětů. Docházelo k tomu mimo jiné i díky jakémusi jejich zahalení, když se skrývala pod pláštěm prezentace kulturního dědictví, památek a umění naší země jako např. pokladů Pražského hradu. V tomto článku si povšimneme pouze světců a blahoslavených, kteří mají těsný vztah k naší zemi.

         Po vzniku samostatné Československé republiky vyšla první známka s náboženským tématem roku 1920. Šlo sice o nový stát s většinou katolického obyvatelstva, námět však tomu neodpovídal. Odrážel jasně ideologicko-politickou orientaci „Pryč od Říma“, neboť na dvou známkách, fialové a černé, se objevil – husita se zářícím kalichem podle návrhu Alfonse Muchy.  Malíř vytvořil lavírovanou kresbu tuší pod heslem „Právo na kalich“ do soutěže na výzvu Ministerstva pošt a telegrafů téhož roku.

Patron české země sv. Václav (kol. 903 – 929 či 935?), český kníže z rodu Přemyslovců, se na známku samostatně dostal poprvé  (pomineme-li výřez Václavského náměstí s Myslbekovým pomníkem v roce 1926 a známku Strahova se sochou sv. Václava z roku 1927) až v roce 1929, kdy se slavilo milénium jeho mučednické smrti. Tehdy vyšla série tří známek grafika a rytce Karla  Seizingera s náměty “Svatý Václav na koni“ podle originálu Mikoláše Alše /obr. 1/, „Kníže Václav zakládá rotundu sv. Víta“ podle předlohy Felixe  Jeneweina a „Zavraždění sv. Václava“ podle Josefa Mánesa. Roku 1948 byla k 600. výročí Karlovy univerzity vydána známka, na níž je zobrazen císař Karel IV. se sv. Václavem (návrh Karel Svolinský, ryl  Jiří Švengsbír - obr. 2). Sv. Václav se pak na československé známce objevil ještě několikrát; nepřímo, když byl roku 1966 vydán v sérii „Pražský hrad“ aršík s vyobrazením Svatováclavské koruny s korunovačním žezlem a říšským jablkem, nádherně provedený předním českým rytcem Jiřím Švengsbírem. O dva roky později byla vydána další umělecky kvalitní známka, která souvisí se sv. Václavem sekundárně tím, že zobrazuje románské klepadlo ve tvaru lví hlavy z katedrály sv. Víta (námět Pavel Sukdolák, ryl Jindra Schmidt). Klepadlo bylo podle legendy přeneseno ze Staré Boleslavi, kde se za ně držel sv. Václav ve chvíli, kdy jej dostihli vrazi, najatí jeho bratrem Boleslavem. V době politického uvolnění pak záhy v roce 1969 vycházejí další dva svatováclavské náměty, opět v sérii Pražský hrad:  „Svatý Václav lisuje vinné hrozny“ /obr. 3/ využívající detailu výzdoby Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta od Mistra Litoměřického oltáře z roku 1511 (grafická úprava a rytec Jindra Schmidt) a „Stavovská korunovační korouhev“ z roku 1723 s obrazem sv. Václava (grafická úprava rytec Ladislav Jirka). Na rok 1973 připadlo 1000. výročí trvání pražské diecéze (od roku 1344 arcidiecéze), ale oslavy byly v době normalizace potlačeny a pošta je ignorovala. Zato Vatikánská pošta vydala sérii čtyř známek „973 Dioecesis pragensis 1973“, na nichž je mimo pražské katedrály a znaku biskupství zobrazen sv. Václav s korouhví a štítem a sv. Vojtěch na biskupském stolci. V samostatné České republice pak roku 2002 vychází v řadě „Umělecká díla na známkách“ známé vyobrazení „Sv. Václav na koni“ podle návrhu okna od Mikoláše Alše z roku 1890 (rytec Miloš Ondráček).  A můžeme se těšit - v letošním roce má být vydána další známka se sv. Václavem podle návrhu Jana Kavana, jenž se inspiroval Myslbekovým jezdeckým pomníkem na Václavském náměstí v Praze.  Ze zahraniční emise určitě stojí za zmínku série pěti vánočních známek Velké Británie z roku 1973 s námětem „Good King Wenceslas“, na němž jsou zobrazeny výjevy na motivy básně Václava Aloise Svobody z roku 1847. Báseň se dostala v 19. století do Anglie a anglikánský reverend John Mason Neal (1818-1866) podle ní napsal text vánoční písně pro děti, která je v Británii dodnes velmi oblíbená. Dobrým „králem“ se rozumí český kníže sv. Václav /obr. 4/. V roce 1982 tu vyšla opět vánoční známka s tímto námětem.

         Dalšími světci, kterých si povšimla již první republika,  byli moravští věrozvěsti sv. Cyril a Metoděj, původem z řecké Soluně. Bylo to v roce 1935 při příležitosti 1050. výročí smrti sv. Metoděje a konání Prvního celostátního sjezdu katolíků československých. Sv. Cyril (Konstantin, kol. 826 – 869) byl profesorem filozofie a mnichem v olympském a římském klášteře, sv. Metoděj (kol. 815 – 885), původně vysoký úředník, pak mnich a arcibiskup pro území Velké Moravy a Panonie. Na známce ve třech hodnotách (50 h, 1 Kč a 2 Kč) různých barev spatříme polopostavy svatých misionářů podle známé litografie, vytvořené moravským malířem Jano Köhlerem roku 1912 v Prostějově /obr. 5/. Komunistická ČSSR pak přešla bez povšimnutí velká výročí 1100 a 1110 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu (byly vydány pouze známky k 1100. výročí Velké Moravy, což ale bylo z hlediska historie nesprávné) a teprve po třiceti letech pak Česká republika roku 1993 spolu s již samostatným Slovenskem vydala stejnou známku se zobrazením profilu tváří obou světců /obr. 6/. Autorem námětu byl  slovenský výtvarník Igor Benca (ryl český rytec Martin Srb). Za zmínku stojí, že sv. Cyril a Metoděj, prohlášení roku 1980 papežem Janem Pavlem II. za spolupatrony Evropy, se na slovenských známkách objevují ještě roku 2001 v čtyřdílné sérii „Osobnosti Velké Moravy“ (knížata Pribina, Rastislav, Kocel, Svatopluk), kde jsou zobrazeni v pozadí portrétu knížete Rastislava; a dále v roce 2003, kdy byly vydány každé osobě samostatné známky při příležitosti 25. výročí vzniku první slovenské církevní provincie. Samostatnou provincii, na niž Slováci čekali od rozpadu Velkomoravské říše, ustanovil roku 1977 papež Pavel VI.bulou Qui Divino, metropolitním sídlem se tehdy stala Trnava. Věrozvěsti jsou zobrazeni fiktivními portréty se svatozářemi, sv. Cyril jako mnich, sv. Metoděj jako arcibiskup s páliem přes ramena, ve spodní části známky jsou počáteční písmena hlaholice (návrh Karol Felix, ryl František Horniak). Krom toho sv. Cyril a Metoděj vyšli na známkách jiných států, např. Vatikánu (1963 a 1985), Jugoslávie (1985),  Bulharska (1937, 1955, 1957, 1969, 1979, 1985, 1994, 1999),  Makedonie (2007), Polska (2002), Sovětského svazu (1991) nebo Řecka (1970, 1985). Z pěti žáků sv. Cyrila a Metoděje jsou ctěni v českých zemích, na Moravě  a zvláště na Slovensku tzv. Sedmipočetníci, z nichž v roce 2010 Slovensko vydalo na známkách sv. Gorazda a sv. Klimenta Ochridského, na kuponéch jsou dále sv. Cyril, Metoděj, Sáva, Angelár a Naum /obr. 7/. Sv. Kliment a další žák Cyrila a Metoděje sv. Naum jsou rovněž zobrazeni na známkách balkánských zemí (Sv. Kliment: Bulharsko 1929, 1967, Jugoslávie 1961, 1986; sv. Naum: Bulharsko 1942/43, Makedonie 1997) aj.

         Velkou postavou nejen českých, ale vůbec i evropských církevních dějin je sv. Vojtěch (kol. 956 – 997) z rodu Slavníkovců, který se dostal na známky hned několika zemí. V roce 1947 se v poválečném Československu slavilo 950. výročí jeho mučednické smrti a při této příležitosti pošta vydala tři známky /obr. 8/ v různých barevných odstínech se stejným motivem profilového portrétu sv. Vojtěcha podle plastiky českého sochaře Karla Dvořáka (ryl Jindra Schmidt). Na další vydání ve své vlasti pak čekal sv. Vojtěch celých 50 let. Při 1000. výročí jeho smrti byla roku 1997 vydána známka (též ve formě aršíku) podle návrhu Vladimíra Suchánka v několika státech: v České republice, ve Vatikánu, v Německu, Maďarsku, Polsku a Rakousku /obr. 9/. Sv. Vojtěch, nazývaný v německém jazykovém prostředí Adalbert, v polském Wojciech a v maďarském Béla,  je zde znázorněn v polopostavě jako biskup, žehnající pravou rukou a v levé ruce s berlou (ryl Miloš Ondráček). Svatého Vojtěcha mají ve velké úctě zvláště Poláci a také Maďaři, neboť je spjat s jejich křesťanskými dějinami. Po zabití sv. Vojtěcha totiž jeho tělo vykoupil od Prusů Boleslav Chrabrý (prý jeho tělo vyvážil zlatem) a uložil je do hrobu v chrámu ve Hnězdně, při němž bylo roku 1000 založeno arcibiskupství. V roce 1039 dobyl město český kníže Břetislav I., který je přitom vypálil, katedrálu vyloupil a ostatky nechal přenést do chrámu sv. Víta v Praze. Již v roce 1938 se sv. Vojtěch dostal na známku s hlavním námětem knížete Boleslava Chrabrého a císaře Otty III. v sérii, vydané k 20. výročí znovuzískání nezávislosti Polska. Poláci však při svém miléniu 1000 let křesťanství roku 1966 nemohli příležitostné známky vydat doma (papeži Pavlu VI. dokonce zakázaly komunistické úřady přicestovat do země). Vatikán tehdy vydal sérii šesti známek s velkými osobnostmi polské historie, mimo jiné se sv. Stanislavem Krakovským, sv. Hedvikou Královnou, Matkou Boží Czestochowskou a samozřejmě se sv. Vojtěchem, po jehož stranách jsou zobrazeny katedrály ve Vratislavi a ve Hnězdně. Až po pádu komunistické diktatury roku 1997 (kromě výše zmíněného společného motivu šesti států) mohly vyjít ještě zvlášť dvě známky: „Sv. Vojtěch mezi Prusy“ a „Sv. Vojtěch s biskupskými insigniemi“ /obr. 10/. Roku 2002 pak byla vydána známka s vyobrazením katedrály v Hnězdně a tumby s ostatky sv. Vojtěcha. S Maďary je sv. Vojtěch spjat misií, kterou podnikl na toto území, a zejména tím, že pokřtil (jindy uváděno biřmoval) prvního uherského krále, sv. Štěpána.  Kromě výše uvedeného společného námětu emise v šesti zemích, si však Maďarsko postavy sv. Vojtěcha již nepovšimlo.

         Staroslavným zemským patronem Čech je starokřesťanský mučedník sv. Vít (4. stol.), původem ze Sicílie, jehož ostatek ruky získal sv. Václav od císaře Jindřicha I. a uložil jej v rotundě sv. Víta na Pražském hradě, která se stala předchůdcem dnešní katedrály. Další ostatky sv. Víta získal v Itálii císař Karel IV. V roce 1970 vydala ČSSR v cyklu Pražský hrad nádhernou známku s vyobrazením relikviářové hermy sv. Víta z tzv. Svatovítského pokladu (rytec Jindra Schmidt). Tato ze stříbra tepaná, 51 cm vysoká busta světce z doby před rokem 1486, je opatřena na prsou schránkou na ostatky sv. Víta /obr. 11/. V zahraničí vyšel sv. Vít např. na italské známce v roce 1923, kde je zobrazen jako patron města Rijeka (dnes Slovinsko), tehdy město s italským názvem Fiume; roku 2003 pak Lichtenštejnsko vydalo sérii tzv. Čtrnácti sv. Pomocníků, z nichž jedním je právě sv. Vít.

         Na své vydání u nás ovšem dlouho čekal další zemský patron a syn české země, sv. Jan Nepomucký (kol. 1345-1393), mučedník při obraně církevního práva a patron zpovědního tajemství. Ačkoliv je to zřejmě vůbec nejpopulárnější Čech ve světě, zvláště v katolických zemích, a jeho obrazy a sochy patří v naší zemi k nejčastějším zobrazením světců, ve známkové tvorbě naší země se mu dostalo poměrně málo prostoru. K vydání samostatné známky s námětem sv. Jana u nás došlo poprvé až v roce 1993, kdy bylo v Nepomuku s velkou euforií oslaveno 600. výročí jeho mučednické smrti. Poštovní správa Spolkové republiky Německo vydala známku se sochou sv. Jana Nepomuckého v pozadí s Karlovým mostem v Praze /obr. 12/. K tomuto počinu se přidali i vydavatelé v České republice a na Slovensku, což je v historii těchto tří zemí první případ, kdy bylo použito výtvarného návrhu jednoho umělce. Byl jím německý grafik Joachim Riess, který se inspiroval raně barokní sochou sv. Jana na Karlově mostě v Praze, pocházející z roku 1683. Bronzovou sochu nechal svým nákladem zhotovit baron Matěj Bohumír Wunschwitz u vídeňského sochaře Matthiase Rauchmillera podle modelu Jana Brokofa. Stejný motiv je tedy i na české a slovenské známce: v popředí detail sochy, v pozadí Vltava, na níž se objevuje symbolických pět hvězd, a úplně vzadu Karlův most.  Pomineme-li velké množství razítek (jimiž se tento příspěvek nezabývá) a okrajově zobrazených svatojánských památek na známkách, jako např. sochy sv. Jana na mostě ve Vácu na maďarské známce (1969), kostela sv. Jana Nepomuckého v Innsbrucku na rakouské známce (1985), sochy na výjevu Josefa Lady „Děti v zimě“ či kaple sv. Jana Nepomuckého při bazilice sv. Jiří na Pražském hradě na československých známkách (1968), pak téma světce pojala samostatně jen Vatikánská pošta. V roce 1993 vydala dvě známky, z nichž zvláště první potěší svým zdařilým výtvarným pojetím i tradiční ikonografií. Světec, oděný v kanovnický kožíšek, s biretem na hlavě a se štolou přes ramena nese kříž s pěti hvězdami a sklání se k rybě (symbolu křesťanské víry a zároveň symbolu mlčení), která vyskakuje z vod Vltavy /obr. 13/. Na druhé známce je pohled z dálky na Karlův most se světcovou sochou. Autorkami jsou italské výtvarnice Cristina Bruscaglia a Silvia Isola.

         Z českých patronů se dále na známky dostala sv. Anežka Česká (asi 1211-1282) z rodu Přemyslovců, zakladatelka a abatyše kláštera klarisek v Praze Na Františku a spoluzakladatelka řádu křižovníků s červenou hvězdou. O kanonizaci Anežky  České usilovala už Eliška

Přemyslovna a poté i Karel IV., ale beatifikována byla až roku 1874, svatořečena 12. listopadu  1989. Hned po politickém převratu vyšel v roce 1990 v sérii uměleckých děl na československých známkách portrét podle sochařského modelu Josefa Václava Myslbeka pro sousoší sv. Václava na Václavském náměstí v Praze (rytec Josef Herčík). Myslbek vytvořil model Anežky v letech 1907-11 a celý pomník sv. Václava byl odhalen roku 1913 /obr. 14/. Anežka neměla být původně v sestavě čtyř světeckých postav pod sv. Václavem na koni,  ale navržen byl sv. Ivan (socha sv. Vojtěcha byla instalována až roku 1924). K 700. výročí smrti sv. Anežky, roku 1982 vydal Vatikán dvě známky s jejím vyobrazením. V roce 2011, kdy se připomínalo 800. výročí narození světice (letopočet 1211 není zcela jistý), vydala Česká republika ještě známku s motivem sv. Anežky od Renaty Fučíkové, která navrhla figurálně bohatou kompozici. V levé části lze spatřit Anežčina bratra Václava I. na královském dvoře, který světice opouští a přechází do pravé části – špitálu s nemocnými a spolusestrami (ryl Jaroslav Tvrdoň).

Na známku se dostala také bl. Mlada Přemyslovna (kol. 950-994), méně známá osobnost, dcera knížete Boleslava I., zakladatelka a první abatyše kláštera benediktinek u kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Roku 1966 vyšlo na známce v začínajícím cyklu „Pražský hrad“ vyobrazení votivního románského reliéfu z baziliky sv. Jiří v Praze. Tento reliéf byl vytesán z opuky někdy po roce 1212. Postavu klečící Marie-Mlady (+994) nalezneme v hlavním bloku vlevo od Madony s Ježíškem, vpravo je protějšková postava abatyše Berty (+1151), druhé zakladatelky; na křídlech triptychu jsou vytesány postavy Přemysla Otakara I. a jeho nevlastní sestry Anežky, další abatyše svatojiřského kláštera. Dnes se reliéf nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze.

Od roku 1627 je českým patronem také zakladatel premonstrátského řádu sv. Norbert (kol. 1082-1134). Zemřel jako biskup v Magdeburgu, svatořečen byl roku 1582. Poté, co Magdeburg ovládli protestanté, snažili se premonstráti získat ostatky svého zakladatele. To se po velké námaze podařilo strahovskému opatovi Kašparu z Questenberka roku 1626. Tělo světce odpočívalo nejprve krátce u sester premonstrátek v Doksanech a o rok později byl přeneseno do strahovského klášterního kostela, kde je uctíváno dodnes. K 850. výročí smrti sv. Norberta z Xanten, ctěného zejména v Belgii a Německu, vydala Německá spolková republika známku v roce 1984 /obr. 15/.

         Málokdo ví, že mezi české zemské patrony od 17. století patří také sv. Josef, manžel Panny Marie a pěstoun Ježíše Krista. Vyskytuje se na mnoha známkách světa, mimo jiné ho spatříme velmi často ve skupině Svaté Rodiny na vánočních emisích, které patří k nejčastějším křesťanským motivům. Sv. Josef je patronem celé katolické církve, ale také jednotlivých zemí, např. Bavorska, Čech, Filipín, Mexika, Peru, Rakouska aj. Spolupatronem Čech se stal roku 1654, kdy na žádost císaře a krále Ferdinanda III. přijali čeští stavové na zemském sněmu sv. Josefa jako ochránce země. Stalo se tak hlavně na poděkování za uzavření míru po skončení třicetileté války. Vánoční známky s křesťanskými motivy u nás začaly být vydávány až po roce 1989. K nejvýraznějším zobrazením sv. Rodiny, na nichž je zřetelná postava sv. Josefa, patří české vánoční známky z let 1996 (námět Jaroslav Králík), 2000 (velmi působivé zobrazení sv. Rodiny na červeném podkladu podle návrhu Vladimíra Suchánka), 2006 (Krušnohorský betlém), 2008 (Třebechovický betlém) a 2010 (zobrazení ze Žlutického kancionálu). Roku 1987 se Svatá Rodina dostala na československou známku v aršíku využitím detailu okenní vitráže od Františka Sequense v katedrále sv. Víta v Praze (návrh  známky Jan Solfera, ryl Ladislav Jirka a Miloš Ondráček). V roce 1999 se objevil sv. Josef  na jedné ze tří známek v cyklu Lidové umění - včelí úly, neboť forma úlu byla provedena jako schematická postava sv. Josefa.

Závěrem ještě upozorníme na osobnosti, které byly vydány zatím pouze na zahraničních známkách. Současnicí sv. Anežky České byla sv. Hedvika Slezská (1174-1243), která patří též několika zemím, především Německu (německy Hedwig von Andechs), Slezsku a Polsku (polsky Jadwiga Śląska). Je patronkou poměrně mladé ostravsko-opavské diecéze. Zasvěcena je jí také katedrála v Berlíně. Roku 1955 Spolková republika Německo vydala k 25. výročí berlínského biskupství známku s vyobrazením gotické sochy, představující sv. Hedviku s malou soškou Madony v ruce /obr. 16/. K 750. výročí smrti světice vydalo Německo a Polsko v roce 1993 známky se stejným motivem sv. Hedviky.

Jedním z českých patronů je burgundský král, kajícník sv. Zikmund (+524). Nemalou část jeho ostatků získal císař Karel IV. pro chrám sv. Víta v Praze. Ostatky světce se však nacházejí na dalších místech, mimo jiné též v bavorském Freisingu a v polském Płocku. Polská pošta vydala roku 2002 v řadě „Miasta polskie“ pěknou známku s vyobrazením stříbrné relikviářové hermy, v níž je uložena část lebky sv. Zikmunda, kterou místní biskup získal z Cách roku 1166. V pozadí na známce je vidět zámek a katedrála v Płocku /obr. 17/.

         Apoštolem Varšavy a Vídně je nazýván moravský světec sv. Klement Hofbauer (1751-1820), redemptoristický řeholník, rodák z Tasovic na Znojemsku. Rakouská pošta vydala jeho autentický portrét na známce roku 1970 /obr. 18/ a světce znovu vydala roku 2007 jako patrona města Vídně, přičemž zobrazení pečiva okolo stojící postavy sv. Klementa upozorňuje i na to, že světec, který se vyučil pekařskému řemeslu,  je také patronem pekařů.

S českým církevním prostředím úzce souvisí postava sv. Wolfganga (asi 925-994), řezenského biskupa, jenž se zasloužil o založení pražského biskupství svým souhlasem s odloučením od řezenské diecéze. Podle legendy navštívil mnohá místa v Čechách (Prahu, Kájov, jižní Čechy, Klatovsko aj.). Jeho zobrazení vyšlo na rakouské (1976 – obr. 19) a německé známce (1994).

Sv. Jan Kapistránský (1386-1456), františkánský mnich, působil v naší zemi, nakažené husitstvím, svými ohnivými kázáními. Roku 1451 byl jmenován misionářem pro zaalpské země prošel Korutany, Štýrsko, Dolní Rakousko, Moravu (kázal mimo jiné v Brně, Olomouci, Znojmě, Jemnici, Jihlavě aj.). Uvádí se, že obrátil 11.000 husitů na katolickou víru. Misijně působil také v jižních Čechách (Český Krumlov, Jindřichův Hradec aj.) a v dalších katolických městech (Plzeň, Cheb, Kadaň, Most), do Prahy ho však král Jiří Poděbradský nechtěl pustit. Sv. Jan Kapistrán v době nebezpečí osmanské expanze po pádu Cařihradu (1453)  burcoval ke křížové výpravě proti Turkům a má velký podíl na vítězné bitvě u Bělehradu roku 1456. Zakrátko po ní svatý misionář zemřel ve východochorvatském městě Iloku v místním františkánském klášteře. Vatikán vydal roku 1956 známku se světcem k 500. výročí jeho smrti; sv. Jan je na ní zobrazen jako mnich s korouhví s krvavým křížem /obr. 20/, kterou přijal v Budapešti pro boj proti Turkům. Na španělské známce z roku 1969 můžeme vidět sv. Jana Kapistránského s dalším slavným misonářem sv. Bernardinem Sienským, s nímž jej pojilo přátelství.

Jiným bojovníkem je bl. Marek z Aviana (1631-1699), italský kapucín, beatifikovaný v roce 2003, který měl výraznou zásluhu na obraně mocnářství před Turky, zejména v roce 1683 v souvislosti s bitvou na Kahlenbergu u Vídně. Také on byl věhlasným kazatelem a působil mimo jiné i v Českém království. Jeho podobizna vyšla na rakouské známce roku 1933 /obr. 21/ v sérii šesti známek „Türkenbefreiung“ (Osvobození od Turků), v níž jsou kromě kapucína z Aviana též polský král Jan Sobieski, velitel vídeňské posádky Ernst Rüdiger von Starhemberg, velitel císařských vojsk Karel IV. Lotrinský a starosta Vídně Johann Andreas von Liebenberg.

Mezi svaté a blahoslavené patří také císař bl. Karel Habsburský (1887-1922), poslední císař rakouský (1916–1918), zároveň poslední král uherský (korunován roku 1916 v Budapešti) a poslední král český (nekorunovaný). Roku 2004 jej beatifikoval papež Jan Pavel II. jako vzor křesťana ve vysoké funkci, který rozpoznával a následoval Boží vůli.  Portréty panovníka vyšly na známkách C. k. rakouské pošty, královské uherské pošty v letech 1917/18, v této době též na známkách C. a k. Polní pošty /obr. 22/ a Bosny a Hercegoviny různých barev, které byly po rozpadu Rakousko-Uherska v tzv. nástupnických státech opatřovány různými přetisky.

A mohli bychom pokračovat v řadě světců, kteří mají k naší zemi vztah, např. sv. Ondřej Bobola, sv. Petr Kanisius, sv. Alžběta Durynská a řada by byla tím delší, čím hlouběji bychom pronikali do speciálního oboru námětové filatelie, tzv. Bohemiky (do roku 1993 Bohemosloveniky), která se zabývá českými tématy a souvislostmi na zahraničním filatelistickém materiálu.

Na české (československé) známky se zatím samostatně nedostali z hlavních patronů českých zemí: sv. Ludmila, sv. Prokop, sv. Norbert, bl. Hroznata, sv. Zdislava, sv. Jan Sarkander, sv. Jan Nepomuk Neumann, ale některé jejich motivy nalezneme alespoň na jiných filatelistických materiálech, především na razítkách a dopisnicích.

Závěrem si, tak trochu mimo téma českých patronů, povšimneme navíc specificky české miraculosy, která je známa v celém katolickém světě. Jde o 47 cm vysokou, ze Španělska pocházející milostnou sošku Pražského Jezulátka, kterou roku 1628 věnovala karmelitánům v Praze Polyxena z Lobkovic, manželka nejvyššího českého kancléře. Roku 1991 byla vydána pěkná známka /obr. 23/, navržená i rytá Václavem Fajtem, mimo to i obálka FDC se zobrazením kostela Panny Marie Vítězné a razítkem s motivem Jezulátka. Protože po josefínském zrušení kláštera karmelitánů na Malé Straně roku 1784 spravoval kostel s Jezulátkem řád maltézských rytířů, nepřekvapí, že se Pražské Jezulátko objevilo na známkách Suverénního řádu maltézských rytířů /obr. 24/ jako vánoční motiv roku 1986 ve třech variantách. Kult Pražského Jezulátka je rozšířen zejména ve Španělsku a v bývalých španělských koloniích. Španělsko vydalo známku s Jezulátkem v roce 2009, Vatikán již roku 1968 u příležitosti Vánoc, Lichtenštejnsko ve vánoční sérii klášterních výrobků z vosku roku 1976.

Pro zájemce o křesťanské náměty ve filatelii z řad začátečníků lze doporučit bulletin „Sv. Gabriel“, který vychází na Slovensku od roku 1992 (je dostupný i v internetové formě http://www.svgabriel.sk/). Patronem pošt a filatelistů je totiž sv. Archanděl Gabriel jako Boží posel a pod jeho patronátem se sdružují sběratelé křesťanských námětů po celém světě. Pro ty, kteří chtějí navíc zkoumat vztahy českých zemí k zahraničním osobnostem, mezi nimiž jsou i světci a církevní osobnosti, pak i Zpravodaj námětové sekce „Bohemika“, který je velmi podrobný a rozsáhlý, avšak hůře dostupný.

 

 

                                                                                                       Jiří Černý

 

Vyšlo v časopise Te Deum 2012, č. 1., s. 69-75.

Na stránky Katolická kultura dáno 11. dubna 2012.

 

Viž též: Sv. Jan Neumann na filatelistickém materiálu

 



Zpět na hlavní stránku