MRAVOUKA KATOLICKÁ A MRAVOUKA LAICKÁ

Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy...

 

Reginald Maria Dacík, O. P.

 

V naprostém rozporu s katolickou mravoukou je mravouka laická. Mluvíme-li o laické morálce, nemáme na mysli pouhou etiku, nýbrž etiku zbavenou jakékoliv myšlenky na Boha. Východiskem laické morálky je právě toto naprosté popření Boha, poznaného třebas jen cestou přirozenou. Proto laická morálka není jen morálkou nenáboženskou, nýbrž protinábožen­skou, neodezírá pouze od nadpřirozeného řádu, nýbrž jej popírá. Laická morálka je dílem jen a jen lidským. Ale to není její největší hanou. Laická morálka vychází z popření Boha a tím také z popření lidského rozumu, který je schopen přirozenou cestou dospět k Bohu. A to je okolnost, pro kterou si zasluhuje nejvyššího opovržení od každého člověka, který je si vědom, že má roz­um a že právě rozumem vyniká nad všechny nižší tvory. Nechá-li si kdo šlapat po rozumu, je to známkou, že ho není hoden.

 

Laická morálka vychází z popření Boha a proto je podstatně nenáboženská a protináboženská. Bůh je původcem mravního řádu a Bůh je cílem člověkových skutků. Vědomí Boha a závis­losti člověka na Bohu je na počátku každé mravouky náboženské a odmyslíme-li si toto vědomí, nemají lidské skutky cíle, zákon nemá nejvyšší sankce a mravouka není nic jiného než jakási pravidla slušnosti, jejichž přestoupení může znamenat pro člo­věka nebezpečí trapné situace, ale nic více.

 

Laická mravouka odmítá Boha a odmítá náboženství a chce je nahradit vědou a uměním — neboť vezme-li člověku Boha a nábo­ženství, musí mu něco dát. Ale výsledky vlivu těchto náhražek na mravní utváření lidstva budou zcela takové, jak je označil Rousseau, když ve své řeči v Akademii dijonské na otázku, zda obnovení věd a umění přispělo k očistě mravů, prohlásil: „Vědy a umění místo aby očistily mravy, přispěly k jejich skutečnému zhoršení a naše duše utrpěly tím větší škodu, čím větší byl pokrok umění a věd."[1]

 

Je to zdánlivě nepravdivé tvrzení, křivdící vědám a uměním, ale skutečnost je taková. A hledáme-li příčiny, proč se stávají věda a umění, samy v sobě dobré a prospěšné lidstvu, příčinou tolika škod v lidských duších, nalézá Rousseau důvod v lidských vášních, které dovedou všeho zneužít. „Kdyby pěsto­vali vědy nebeští duchové, dospěli by jen k dobru. Sokrates, moudrý a ctnostný, byl ctí lidstva; ale neřesti lidí hrubých otráví nejhlubší vědění a učiní je zhoubným pro národy . . ."[2]

 

A příči­nou tohoto zneužití i tak výsostných hodnot, jako je věda a umění, je nedostatek ctnosti, k níž nemůže vychovat laická morálka. Pravidla slušného chování laické morálky jsou příliš nedostatečná k tomu, aby z člověka, úpícího pod následky dědičné viny, učinila dobrého občana a poctivého člena lidské společnosti.

 

A zdá-li se někomu, že mé tvrzení je příliš strohé, nechť pouvažuje o slovech Artura Drewse, jemuž nikdo nebude vytýkat, že snad straní katolické mravouce: „Ti, kdo se dnes hlásí k tak zvané beznáboženské (laické) mravouce, nečerpají svého mrav­ního nadšení z všeobecných, jak se říká, mravních zásad, nýbrž ze zděděného a vštípeného mravního smýšlení, které má pravý původ v náboženském poměru předků, i když si toho obhájci onoho druhu mravnosti nejsou pravidelně vědomi. Je to proto největší sebeklam, domnívá-li se někdo, že odstraní-li se všechno náboženství, bude jednotlivec schopen a ochoten obětovat se bezpodmínečně společnosti, nebo že docela víra ve společné blaho nahradí nakonec náboženství, neboť bez náboženské víry nemá jednotlivec žádného jiného důvodu, pro který by usiloval o blaho společné, než že mu to přináší prospěch."[3]

 

Dnes opravdu nelze mluvit o mravouce zcela laické, protože ať se snaží odpůrci křesťanské morálky vymanit z tak zvaných náboženských předsudků, jak chtějí, je to věc marná.

 

Křesťanská myšlenka pronikla civilizované lidstvo takovou měrou, že zbavit se jí úplně už nelze. Pronikla jako kvas celé množství mouky lidské společnosti a bylo by třeba stvořit nové lidstvo, aby bylo bez jakéhokoliv vlivu myšlení Kristova evangelia. Laická morálka se pokouší osvobodit mravnost lidskou od tohoto vlivu. Nepo­chybujeme, že dosahuje značných úspěchů v tomto ohledu, k nej­větší škodě lidské společnosti. Ale jsme přesvědčeni, že úplně se jí to nepodaří nikdy, tak jako nikdo nezbaví dokonale těsto kvasu, který jím jednou pronikl.

Jestliže po jistou dobu se hlásí řada lidí k zásadám laické morálky, je to zjev velmi prchavý, tak jako zásady laické morálky jsou svrchovaně vrtkavé a nestálé. Katolická mravouka má pevný základ a pevný cíl. Vychází od Boha a jde k Bohu. A Bůh je skála, jak řekl Isaiáš.

 

Laická morálka vychází od člověka a jde k člověku. A člověk je prach a popel. Nuže, co bychom chtěli očekávat od laické mravouky? Mohli bychom si tu připomenout slova Páně: „Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy" (Mt. XV. 14.). Slepý je člověk, nesvítá-li mu záře Božího světla. Dá-li se vést lidskou moudrostí, nemůže očekávat nic jiného než slepec, který se dal vést slepcem. Laická morálka může vychovat jen slabochy. A vychová-li silné jedince, pak to budou siláci v sebelásce. Neboť tak jako křesťanská mravouka vede k lásce Boha, jenž je jejím cílem, tak laická morálka vede nutně k lásce člověka, jehož postavila do středu svého myšlení a úsilí. A o ta­kovéto silné egoisty stojí velmi málo lidská společnost.[4]

 

 

Zdroj: R. M. Dacík: Mravouka, Dominikánská edice Krystal, Olomouc 1946.

 

 

 

ThDr. Reginald Maria Dacík (21. 1. 1907 Uherský Brod – 21. 4. 1988 Moravec). Jeden z nejvýznamnějších katolických učenců Moravy 20. století spolu s Dominikem Peckou a Josefem Silvestrem Braitem. Všichni byli členy dominikánského řádu a pronásledováni komunistickým režimem.

 

Na stránky Katolická kultura dáno 30. 9. 2008

 



[1] Není ostatně tím nižší mravní úroveň lidstva, čím větší je například záplava literatury, která odezírá od Boha a jeho zákona? Tak jako věda a umění, jsou-li podřízeny vyšším cílům, nadpřirozeným, jsou požehnání pro lidstvo, tak jsou k jeho zkáze, jestliže chtějí být zcela nezávislé a osvobozené ode všech pout mravních zákonů.

[2] Bontoux: Les aveaux de J. J. Rousseau, Paris, 1934, s. 28-30.

[3] Die Religion als Selbstbewustsein Gottes, Jena, 1906.

[4] Laická morálka chce být právě tak kvasem a chce právě tak proniknout celý život člověka a lidské společnosti jako evangelium. Dostane-li se do škol, učiní ze školy náboženské školu laickou, která vylučuje vliv náboženský z celé vyučovací soustavy. Stoupenci laické morálky ve výchově školní sice tvrdí, že chtějí výuku beznáboženskou, ale ve skutečnosti se stane jejich výchova protináboženskou.



Zpět na hlavní stránku