Jakub Deml : Pouť na Svatou Horu (o knize a o chudobě)

Úryvek

... Je pakůň, pavíra čili pověra, pablesk, pachuť, pamlsek, pacit, pačes, pahorek, pazneht, pažit, pazouch, patoky, patisk, pastorek, paseka, paroh, pápěří, pakostnice a je také PAKNIHA.

To je kniha, ve které není Bůh. Had se vám vykroutí a řekne: Já jsem deista. To může říci každý, neb už svatý Pavel mluví o těch, jejichž bohem jest břicho. Poněvadž je hanba nevěřiti v Boha, jest i mnoho těch, kteří vyznávají boha, ale nevěří v Boha. Ať tedy řeknou: "V Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny!" Vidíte, už mlčí. Ona potře hlavu tvou.

Také si myslím, že Bůh ani nechce pomoc od bohatých. Protože i když něco dávají, dávají to vždycky jako ze svého. Dávají to vždycky jako bohatí. A to člověka ponižuje. To ponižuje i Boha.

O těchto tajemstvích mluvili jsme s našimi chudými a oni tomu rozuměli. Mluvili jsme o tajemství peněz. Chudým evangelium se zvěstuje a chudí je přijímají. Zvěstujete-li evangelium bohatým, šilhají stranou, nastavují chvíli ucho a potom odbíhají tam, kam pokrytecky šilhali. Smysl jejich šilhání jest takovýto: Víte, já bych vás rád poslouchal, je to vskutku zajímavé, co pravíte, ale někdo je pro kontemplaci a většina nás pro život aktivní. Kola se musejí roztáčet. Hleďte, tamhle už mne čekají, třikrát už na mne kývali a já se tady s vámi zabývám, dobrá, kdyby byla jenom jedna povinnost, ale v dnešní době, to víte, člověk neví kudy kam; děti, muž, obchod, čeládka, pole, úřady, starost na starost --prosím, už jdu!

A jde. Nemohli jste mu ani uši otevřít. Už šel. Odešel a nevrátí se na věky tento zatracenec. Má jedinou modlu, je to panenka vyfintěná a přes tajli má stuhu s nápisem: Věno mé dceři. K tomu je arciť potřeba i peří. A také toho, žel, co doporučuje Ježíš Kristus Martě: Jednoho.

To jsme vysvětlovali chudým. Radovali se s námi, protože neměli co ztratit. Znali jen jedinou bolest: že neměli co dát. Ale těšili jsme je, říkajíce: Kdybyste měli co dát, nepřišli bychom k vám. Takto naše láska má svědectví pravdy. Milujeme se v Bohu, a On má víc nežli rozdal. Mezi naší duší a vaší duší není žádného šilhání. Žádné věci, žádného věna, žádné modly, žádné překážky. Půjdeme všichni ráno ke Stolu Páně, a není možno říci víc. Není možno více přijati. Není možno více dát...


Pouť na Sv. Horu ze Staré Říše vykonali v zimě r. 1909 Jakub Deml, Josef Florian, Antonín Stříž. Próza vyšla poprvé tiskem r. 1946 na pokračování v časopisu "Ave Maria". Nově vydáno: Jakub Deml: Pout na Svatou horu. Vydalo Okresní muzeum v Pelhřimově 1994 (dřevoryty Aleš Florian).

Jakub Deml : Proč jsi tak smutná?

Jakub Deml - Jaroslav Markvart - Láska k moudrosti

Jakub Deml: Mé svědectví o Otokaru Březinovi. 1931.



Zpět na hlavní stránku