Jihočech sv. Jan Nepomuk Neumann,

biskup filadelfský

 

 

 

Na letošní rok připadlo 200. výročí narození redemptoristy, filadelfského biskupa sv. Jana Nepomuka Neumanna (1811-1860), který pocházel z jihočeské části Šumavy. Roku 1977 byl kanonizován a stal se tak prvním svatořečeným biskupem USA, vedle sv. Elizabeth Ann Setonové vůbec jedním z prvních světců Spojených států amerických, a zároveň dalším patronem ve spektru „Bohemia sancta“. Tento stručný příspěvek chce upozornit zejména na vztah světce k rodným jižním Čechám a na některé památky v tomto regionu.

 

Autentická fotografie sv. Jana Neumanna (originál v majetku redemptoristů v Brooklynu, 50. léta 19. stol.)

 

Jan Nepomuk Neumann (1811-1860) se narodil v Prachaticích dne 28. března 1811 v národnostně smíšené německo-rakousko-české měšťanské rodině punčocháře Jana Filipa Neumanna (1774-1860), původem z bavorského Obernburg am Main, a jeho druhé ženy Anežky (Agnes), rozené Lebisch (1777-1849) z Prachatic. Jan byl v pořadí čtvrtým ze sedmi dětí. V Prachaticích žilo tehdy převážně německé obyvatelstvo, přesto se Jan naučil také česky. Studoval na piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích a poté tamtéž v semináři bohosloví, které dokončil v Praze. Tehdy byl u nás kněžských povolání nadbytek a nepochybně i tato skutečnost přivedla Jana na myšlenku stát se misionářem v zámoří, kde se naopak kněží nedostávalo. Z toho důvodu se již za bohosloveckých studií začal učit anglicky a francouzsky.  Pro vykreslení tehdejšího stavu vyššího církevního školství není bez zajímavosti jeho zápisek v deníku, kdy okusil studia v arcibiskupském semináři v Praze, poplatném dobově módnímu josefinismu:

 

„... smůlu jsem měl v Praze s profesory dogmatiky (byl více proti papeži než pro něho), morálky (tak filozofický, že jsme mu nerozuměli) a pastorálky (byl úplný josefinista).“

 

...„Musel jsem se opravdu namáhat a přemáhat při studiu předmětů a názorů, jejichž pošetilost mi byla naprosto jasná. Škoda, že se na takové věci vynakládá více námahy, aby se udržel lesk učenosti, než aby se šířily dobré katolické a užitečné znalosti.“

 

Po ukončení studií v Praze Jan dne 8. února 1836 opustil Prachatice a odešel do Severní Ameriky. Ani se s rodiči nerozloučil, aby jim nepůsobil bolest. Projel Německem a Francií a v Le Havru dne 20. dubna nastoupil na loď. Cesta trvala 40 dní, až konečně 28. května 1836 přistál v New Yorku. A již za měsíc jej newyorský biskup Jean Dubois vysvětil na kněze a hned jej poslal do farnosti Williamsville, která ležela mezi jezerem Erie a Niagarskými vodopády.  Žily tu převážně německé komunity a čekalo ho tu kromě zcela nezvyklých podmínek (zvláštnosti počasí, nemoci, bída aj.) mnoho problémů, které se mu nepodařilo vyřešit  a z osady vyčerpán odešel. Přestěhoval se do osady North Bush (nyní část města Tonawanda) blíže k Niagarským vodopádům.  Ačkoliv mu pomáhal jeho bratr Václav, který rovněž připlul do Ameriky, Jan se pod návalem práce téměř zhroutil a snad i to jej přivedlo na myšlenku, hledat podporu v řádové komunitě. Roku 1840 vstoupil do řádu redemptoristů, u nichž do noviciátu nastoupil v Pittsburghu a v následujícím roce podnikl řadu misijních a poznávacích cest na severovýchod USA (Maryland, Connecticut, Ohio aj.). Po nabytí dalších zkušeností se stal místním představeným redemptoristů a staral se o dostavbu neogotického kostela sv. Filomény (1842-46). Roku 1852 byl tento postavou malý kněz (měřil necelých 160 cm), kterému vyčítali i jeho prostotu vystupování a špatnou výslovnost angličtiny,  jmenován biskupem ve Filadelfii. Přesně v den jeho 41. narozenin jej konsekroval baltimorský arcibiskup Francis Patrick Kenrick na biskupa (svěcení se zúčastnil též hartfordský biskup Bernard O´Reilly a předseda St. Mary College P. Francis L´Homme). Mladý biskup si za své heslo zvolil „Passio Christi conforta me“ (Utrpení Kristovo, posiluj mne). Bouřlivě se rozvíjející Filadelfie, hlavní město státu Pensylvánie,  měla tehdy okolo 410 tisíc obyvatel, z toho katolíci tvořili asi čtvrtinu. Většina kostelů byla protestantských (nejvíce presbyteriánských, metodistických, anglikánských a baptistických), obyvatelstvo tvořili převážně Angličané, Irové a nemalou část také Němci. Zde sv. Jana čekala stavba dalšího chrámu, tentokrát monumentální neorenesanční katedrály sv. Petra a Pavla, která byla dostavěna až po jeho smrti roku 1864. Již krátce po nástupu na biskupský stolec se v Baltimore konal koncil, věnovaný církevnímu školství, jež sv. Janovi leželo zvláště na srdci. Náboženství bylo tehdy samozřejmě povinným předmětem a veškerá výuka měla být formací v katolickém duchu. Jan vypracoval pro tyto účely „Kleiner Katechismus“ (Malý katechismus, vydaný v němčině roku 1853 v Baltimore).

Ke konci roku 1854 svolal papež Pius IX. biskupy z celého světa do Říma na slavnostní vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie. Sv. Jan využil tuto cestu z USA do Evropy, první a zároveň poslední, také k návštěvě své vlasti a svého rodného domu v Prachaticích. V zimních měsících tehdy procestoval značnou část západní a střední Evropy, většinou dostavníkem, přičemž v žádném případě nešlo o nějaký rozmarný výlet, ale pouze o účelnou cestu za nejbližšími, za rodinou, za spolubratry redemptoristy a za biskupem v Českých Budějovicích. Z Říma, v němž papež vyhlásil dne 8. prosince 1854 dogma za účasti mnoha kardinálů a stovek biskupů, jel přes Loreto, Benátky, Terst, Loeben ve Štýrsku (kde se 13. 1. 1855 zastavil u spolubratrů redemptoristů), dále do Vídně k redemptoristům na Am Gestade a odtud do Prahy, kde se objal se svou sestrou Johannou, tehdy již Matkou Karolinou, představenou boromejek. V Praze biskupa uctivě přijal sám císař Ferdinand V. a finančně přispěl na jeho dílo mezi krajany v Americe. Dne 30. ledna přijel Jan dostavníkem do Českých Budějovic a velmi srdečně pohovořil s biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem v jeho rezidenci. A druhého dne na saních již směřoval do Prachatic přes Netolice. Zde mu uchystali obyvatelé přeslavné přivítání a zdržovali jej tak, že tu nakonec přenocoval. Až ráno po ranní mši svaté cestoval dále, opět na saních, tentokrát umělecky zdobených, které mu vypravil  kníže Jan Adolf Schwarzenberg, již do rodného města.

 

Rodný dům sv. Jana Nep. Neumanna v Prachaticích.

 

Konečně dne 3. února 1855 stanul Jan jako biskup po 19 letech doma, v Prachaticích. Nejprve šel poděkovat Bohu do kostela sv. Jakuba, kde (jistě se slzami v očích) poklekl před svatostánkem; lidé jej již čekali a s velkou úctou a modlitbami pak doprovázeli z chrámu do rodného domu v Horní ulici. Zde na svého syna čekal stařičký otec, kterému bylo tehdy již 81 let. Jako patriarchy Jákoba se jej tehdy dotkla zpráva o povýšení Josefa v Egyptě a dlouho jí punčochářský mistr nemohl uvěřit. Janova maminka byla tehdy již mrtvá a Jan se za ní vypravil  na hřbitov ve Starých Prachaticích. Následující den, 4. února byl slavný rodák přijat se všemi poctami na radnici a zdržel se pak v Prachaticích až do 9. února, kdy vyjel do Českého Krumlova. Jel přes Chroboly a Kájov, kde sloužil mši svatou za svůj šťastný návrat. Dne 12. února navštívil boromejky v Třeboni, neboť se o jejich péči o sirotky velmi zajímal a zamýšlel tuto kongregaci uvést též do své filadelfské diecéze. Po cestě z Krumlova do Třeboně se zastavil také u svého spolužáka ze studií P. Jana Šebeleho v Borovanech. Následujícího dne se v Českých Budějovicích rozloučil s biskupem Jirsíkem a jel odtud do Vyššího Brodu přes Kaplici, kde jej přivítal Leopold Vačkář (Wackarz), mimochodem také prachatický rodák, pozdější opat vyšebrodského kláštera. Jan se zdržel pak u cisterciáků ve Vyšším Brodě až do 15. února a pak již cestoval přes Linec, Altötting (zde ho zdrželo velké množství sněhu), Augsburg, Stuttgart, Brusel, Speyer do Paříže,  Londýna a Liverpoolu, kde dne 10. března 1855 nastoupil na loď Atlantik a za velkého krupobití a vánice s obtížemi doplul do New Yorku. Na americké pevnině stanul opět 27. března 1855. Do Evropy se již nikdy nevrátil.

 

Hrob rodičů sv. Jana Nep. Neumanna ve Starých Prachaticích.

 

V diecézi ho čekalo množství práce. V květnu byl zahájen oblastní koncil v Baltimore, na němž Jan mimo jiné prosazoval rozdělení filadelfské diecéze na dvě a též stanovení svátku Neposkvrněného Početí Panny Marie jako zasvěceného, obojí ovšem neúspěšně. Na biskupa Jana dokonce chodily do Říma i do tehdejšího provincialátu redemptoristů v Belgii  žaloby, přičemž sice byla ceněna jeho horlivost, ale nelibost budil zřejmě jeho způsob hospodaření. Roku 1857 dostal Jan Neumann pomocného biskupa Jamese Frederika Wooda, rodáka přímo z Filadelfie, který – snad i proto, že sám původním povoláním bankéř a vyznáním protestant (unitář) – byl založen pragmatičtěji, mluvil výborně anglicky a pohyboval se v tzv. vyšší společnosti jako ryba ve vodě. Později se Wood stal prvním filadelfským arcibiskupem. Napětí mezi rozdílnými povahami obou biskupů určitě práci neusnadňovalo. Jan s radostí ponechal biskupu-koadjutorovi Woodovi zabydlený střed Filadelfie s okolím a ujal se méně přístupných částí diecéze. Raději začínal misijně od nuly než by reprezentoval zaběhlé struktury. Neúnavná práce, nedostatek spánku a časté cestování v různých klimatických podmínkách přispěly k tomu, že Janovo zdraví rychle sláblo. Dne 5. ledna 1860 dle svědectví současníků vypadal velmi špatně. Poté, co se zastavil u notáře, při chůzi na ulici mu ve tři hodiny odpoledne selhalo srdce a Jan se skácel mrtev. Bylo mu 48 let a 9 měsíců. Pohřben byl dne 9. ledna 1860 do krypty kostela sv. Petra ve Filadelfii. A jak už to bývá, „co máme, nevíme, až když to ztratíme“. Teprve potom si jeho spolupracovníci uvědomili, jaká osobnost odešla. Janův hrob byl hojně navštěvován věřícími a brzy byla zaznamenána řada zázraků na jeho přímluvu. Roku 1886 byl zahájen první proces o jeho ctnostech a následovaly další, na jejichž konci bylo Janovo blahořečení (1963) a svatořečení (1977) papežem Pavlem VI. Již v roce 1911 na den světcova narození 28. března se v Prachaticích konala veliká slavnost za účasti českobudějovického biskupa Josefa Antonína Hůlky. První republika tuto osobnost nijak zvlášť nevyzdvihovala a v období komunistické totality bylo připomínání tohoto slavného rodáka - jako katolického biskupa a navíc Němce (!) – vysloveně nežádoucí. Přesto se v den jeho svatořečení (Řím 19. června 1977) sešlo v chrámu sv. Jakuba v Prachaticích na slavnostní bohoslužbě podle odhadu církevního tajemníka „pouze 800 osob“. Spolu s nimi i americký biskup moravského původu John Louis Morkovský z diecéze  Galveston-Houston a také velvyslanec USA. Město bylo ze všech stran hlídáno příslušníky Státní bezpečnosti a pro školní mládež byl ten den zorganizován pobyt v přírodě, aby se nikdo neptal, co probíhá ve městě za slavnost. Tehdejší prachatický kaplan P. Jan Hanžl nechal zhotovit několik obrazů sv. Jana Neumanna, mimo jiné též do kostelů v Prachaticích a Netolicích, avšak ty musely být na zásah komunistů odstraněny. V poslední době vyvrcholily oslavy sv. Jana Neumanna letošní národní poutí v Prachaticích dne 18. června 2011, které se na pozvání českobudějovického biskupa Jiřího Paďoura a starosty města Martina Malého zúčastnila celá Česká biskupská konference, mnoho zahraničních biskupů a také současný filadelfský arcibiskup Justina Francis kardinál Rigali, papežský legát a nástupce sv. Jana Neumanna.

Máme-li stručně zhodnotit význam sv. Jana jako světce, pak je třeba jmenovat jeho velké  ctnosti: dětskou víru, skromnost a činorodost. Hlubokou víru čerpal ze základů v dětství, v němž měl příklad od svých hluboce zbožných rodičů. Sám poznamenal, ještě jako student, v jednom ze svých zápisů:

 

...„Základní výchova v rodném domě a vzpomínka na pobožnost v otcovském domě mě chránily, abych neupadl do osidel, v nichž se ztratila většina mých spolužáků:..

 

Jan původně ani nezamýšlel být knězem, uvažoval o právech či medicíně, avšak dal na přání maminky, která v skrytosti jistě mnoho modliteb a mší svatých obětovala pro toto velké synovo povolání.  Dalším důležitým momentem v jeho životní cestě byla skutečnost, že v Čechách byl nadbytek kněží  a to zřejmě podnítilo myšlenku stát se misionářem v zámoří. Janovými přednostmi v tomto směru bylo obrovské nasazení a ochota žít v nejprostších podmínkách. Netoužil po uznání a vysokých postech; neustálá touha budovat vše pro Boží království, sloužit Bohu a bližním, zapalovala jeho srdce a vedla jej k oběti jeho mladého života. Jan věděl, že základem života je víra a katolické vzdělání, proto jak mohl, budoval kostely a školy, v nichž se učilo náboženství. Jistě i nám, krajanům z jeho vlasti (v níž už dávno katolická výuka a formace skomírá), má právě v této oblasti mnoho co říci.

 

Votivní socha sv. Jana Nep. Neumanna v Prachaticích.

 

Odhlédneme-li od památek sv. Jana na území USA, z nichž největší je National Shrine of Saint John Neumann ve Filadelfii se světcovým tělem, pak k těm nejvýznamnějším v České republice patří světcův rodný dům v Prachaticích. Po smrti Janova otce roku 1860 jej rodina Neumannových darovala kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (boromejek), do níž vstoupila Janova sestra Johanna. Původně renesanční dům byl roku 1863 přestaven pro účely kláštera se sirotčincem a v patře, ve světnici, v níž se Jan narodil, byla zřízena kaple Panny Marie (dnes sv. Jana Neumanna) s gotizujícími okny. Boromejky zde dnes opět působí (komunisté změnili ústav boromejek v roce 1948 v Charitní domov a roku 1975 řeholnice úplně vyhnali, ty se vrátily až roku 1992); od roku 2005 je při domu boromejek v provozu také Hospic sv. Jana Neumanna. V zahradě hospice byla umístěna roku 2007 bronzová socha světce, darovaná zbožnou americkou ctitelkou z Filadelfie, paní japonského původu di Coco (sochu posvětil českobudějovický biskup Jiří Paďour dne 16. června 2007). V děkanském chrámu sv. Jakuba byla roku 1993 upravena z původní gotické kaple sv. Barbory kaple sv. Jana Neumanna. Je v ní původní gotická křtitelnice, v níž byl Jan dne 28. března 1811 pokřtěn.  Do děkanského chrámu daroval roku 1977 při příležitosti kanonizace sošku světce  italský kardinál Corrado Bafile. Na hřbitově ve Starých Prachaticích se nedaleko kostela sv. Petra a Pavla nachází hrob rodičů sv. Jana a jeho babičky. Okolo roku 1980 byl péčí boromejek opatřen obrazem „Sv. Jan se loučí s Prachaticemi“, malovaným na plechu prachatickým restaurátorem Hynkem Mertem. V malé expozici „Životní pouť sv. Jana Nepomuka Neumanna“, otevřené dne 15. dubna 2011 v Prachatickém muzeu je možno vidět několik předmětů, spjatých se životem světce, např. relikviáře, kabát sv. Jana, modlitební knížku a jiné drobné předměty nebo další novější památky jako např. jeho dřevěnou polychromovanou sošku, darovanou roku 1998 Římskokatolické farnosti Prachatice bavorskou farností Obernburg am Main, z níž přišel Neumannův otec do Prachatic. Těsně u státní hranice České republiky, na bavorské straně Šumavy na Dreisesselbergu (Třístoličníku), na skalnatém Hochsteinu (1331 m), byla z darů německých katolíků v letech 1979-80  postavena kaple sv. Jana Neumanna, jedna z mála svatyní jemu zasvěcených. Mohli bychom jmenovat další jednotlivé památky, obrazy, sochy či zvony, které jsou různě roztroušeny po naší vlasti, zejména v oblasti jižních a jihozápadních Čech. Ale není jich mnoho.

Je pravdou, že sv. Jan Neumann je v české společnosti málo znám a ani hlavní letošní pouť v Prachaticích, označovaná za národní, nebyla navštívena tak,  jak by si tento světec zasloužil. To však nic nemění nic na tom, že odkaz sv. Jana je velký. Má nám co říkat i do budoucnosti. Jan nebyl žádný osvícenský či modernistický relativista, ale horlivý apoštol, který shořel jako svíce pro Boží království a pro šíření katolické víry ve světě.

Jiří Černý

 

 

Vyšlo tiskem, in Te Deum, 2011, č. 4, s. 13-16.

Na stránky Katolická kultura dáno 13. 10. 2011.

 

 

Základní literatura:

- Galvin J. J.: Život Jana Nepomuka Neumanna, 2009.

- Jan Nep. Neumann z kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. Biskup filadelfijský. Životopisný nástin, Vídeň-- Hernals 1911.

- Koláček J.: Magnificat z Nového světa, Křesťanská akademie Řím 1977

- Liška Pavel: Svatý Jan Nepomuk Neumann, Kostelní Vydří 2011

- Piťha P.: Posel ze zámoří. Sv. Jan Nepomuk Neumann, Praha 1990

- Starý V.: Prachatice a Jan Neumann, Prachatice 1997.

 

 

Viz též:

České katolické osady v USA

Sv. Jan Nepomuk Neumann na filatelistickém materiálu

Světci, blahoslavenci, ctihodní a domněním svatí

 



Zpět na hlavní stránku