Ad: Jan Jandourek: Hříšná vlažnost zdejších katolíků, in Mladá fronta dnes, sobota 29.9. 2007.

 

S Janem Jandourkem souhlasím asi z 50 %. Souhlasím s tím, co je v podstatě vyjádřeno v nadpisu jeho příspěvku: Hříšná vlažnost zdejších katolíků. Skutečně, „za několik málo let se komunismus opravdu zhroutil – a v České republice nenastalo duchovně téměř nic. Žádná duchovní obroda, kostely nadále prázdné; v neděli chodí kolem čtyř procent populace“. To je pravda. Existuje sice spousta komisí, center pro rodinu, pro mládež a katechezi, organizují se masová setkání mládeže, přednášky, rozbory, mluví se a mluví.  Ale je to všechno většinou sterilní, samo pro sebe. Zatímco vládnoucí pohanská kultura je agresivní, agilní, s nároky na totalitní vládu – představitelé Církve se bojí střetu s tímto postkomunistickým Leviatanem a jsou raději uzavřeni ve svém ghettu. Zde je katolická církev (zatím) ponechána na pokoji.

 

Naprostá většina věřícího lidu, který ještě navštěvuje nedělní bohoslužby, je zpracována v modernistickém duchu. To samozřejmě není její vina, neboť to, k čemu je veden lid,  je především odpovědnost „Církve učící“. Tím modernistickým duchem je mimo jiné i vědomí, že se musíme učit vést dialog, že se nesmí nikomu nic vnucovat, že ve státě nesmíme nic kritizovat, že je nás málo, že se musíme vyvarovat konfliktů a že „Církev nesmí zasahovat do politiky“. Dalším tragickým omylem je představa, že demokracie „ví sama nejlépe“, co je dobré. Sama o sobě je tak skvělou, že o ní není žádných pochyb. Proto je třeba mlčet (učit se vést dialog) nebo tu a tam povzdechnout, že jsme k ní ještě nedorostli. Jenže, to se pak z katolíků stávají namnoze jacísi (s odpuštěním) „užiteční pitomci“, kteří mlčky trpí i to, co může být vysloveně proti Bohu i člověku.

 

Pominu teď srovnání ateistického Česka s křesťanským Polskem, které (opět, stejně jako před rokem 1989) zasluhuje veliký obdiv, protože neplave jako chcíplá ryba s proudem. Ona ta otázka Radio Maryja není tak jednoduchá, jak se u nás o tom informuje. Zde se jedná v podstatě též o střet modernistického proudu s katolickým pohledem na život a politiku. Nechme teď ale Polsko stranou...

 

Jandourek říká, že nemáme celospolečensky významné tradicionalistické centrum. To je pravda, pokud se týká hierarchie – zde je to opravdu nulové. Nicméně aktivity vycházejí alespoň od laiků (v duchu 2. vatikánského koncilu) – nezanedbatelný moravský časopis „Světlo“ je dílem laiků (nutno vyjádřit vděčnost arcibiskupu Janu Graubnerovi, že ho nechává žít), či skvělý časopis „Te Deum“ rovněž. A ruku na srdce, byli to zase laici, kdo se ozývali k závažným otázkám: ohromný kus práce Hnutí Pro život ČR, přednášková činnost Institutu sv. Josefa, zaniklý časopis Report, polemiky Michala Semína a řady dalších, jejichž úvahy, nebyly dodnes racionálně vyvráceny, pouze byly iracionálně napadány. A neměli v drtivé většině pravdu? Tradiční katolíci byli a jsou v nemilosti, o to větší si zaslouží uznání, neboť oni vlažní nebyli. Laici bez biskupů mohou jen něco, ale zdaleka ne vše.

 

Plavat proti proudu je tak těžké...To není jen fráze, to je pravda. Zná to každý, kdo to někdy zkusil. Myslím, že právě o tom je učení i příklad Ježíše Krista. A víme, že to není jen hra nebo nějaká póza - zde jde o vše, jde o život. A zde musím hned přiznat, že právě já nejsem tak statečný, abych mohl odsuzovat jiné za to, že nejsou stateční. Chci zde jen vyjádřit svůj názor.

 

Na úplný závěr snad jenom ve zkratce naznačím, v čem hlavně s Jandourkem nesouhlasím. Na rozdíl od něj nepovažuji autentické katolické principy za „ultrakonzervativní“ či „extremistické“; ostatně sám kritik Jandourek ve svém článku vlastně jinou cestu z vlažnosti (paradoxně!) nezná. Zná tuto, ale varuje před ní. Na rozdíl od Jandourka si také nemyslím, že by musel biskup přijmout praktiky této rozbředlé sekulární společnosti a ve stylu show si sednout s nějakou tou drzou mediální hvězdou. Biskup má svoji důstojnost, má mnohem lepší možnosti, jak působit mezi lidmi. Nemusí dělat pro zábavu lidem v televizi „kašpárka“ a utěšovat se, že ho alespoň chvílemi brali vážně. V tom ten problém není.  

 

                                                                                                          Lukáš Biskupický

                                                                                                          4. 10. 2007

 



Zpět na hlavní stránku