Poutní místo Křemešník
Křemešník s kostelem Nejsvětější Trojice
Významné poutní místo Českomoravské vrchoviny

Vedle velkého množství mariánských poutních svatyní se v naší zemi vyskytuje i několik poutních míst k Nejsvětější Trojici. V Čechách jsou to např. Andělská Hora, Klášter u Nové Bystřice nebo Lnáře, na Moravě pak např. Fulnek nebo Rosice. K těm nejproslulejším ovšem patří Křemešník, 767 m vysoký vrch asi 7 km východně od Pelhřimova. Na jeho vrcholku, uprostřed rozsáhlých lesů, stojí barokní kostel Nejsvětější Trojice. Ten je dodnes významným centrem živé víry obyvatel Českomoravské vysočiny i nádhernou ukázkou harmonického sepětí architektury s krajinou a příkladem důmyslné svatotrojiční symboliky.


Křemešník, celkový pohled


Tak jak je obvyklé, i zde se ke vzniku poutního místa váže legenda, či vlastně několik jejích verzí. Společným jádrem všech je vždy hluboká víra v Boží zásah do života člověka. Zde to byl příběh pelhřimovského měšťana Matouše Chejstovského, který r. 1555 spadl do stříbrného dolu a učinil slib, že vyvázne-li z jámy, vystaví na temeni kopce kapli ke cti Nejsvětější Trojice. To také splnil a nevelká dřevěná kaplička se stala cílem lidových poutí, které se v 17. stol. tak rozmohly, že město Pelhřimov nechalo r. 1651 vystavět novou zděnou kapli. V letech 1710-20 vznikl poutní kostel, k němuž byly r. 1734 přistavěny ambity. R. 1750 kostel světil pražský světící biskup A. Vokoun. Součástí poutního místa je pramen, který vyvěrá periodicky od předjaří okolo svátku sv. Matěje (24. února) a po několika měsících přestává téct, aby se příští rok, nebo v některých případech ještě na podzim, objevil znovu. Na slavnost Nejsvětější Trojice o velké pouti si zpravidla vždy mohou poutníci nabrat vodu vyvěrající u kapličky ve svahu kopce. Odtud také vede nahoru ke kostelu nádherná lesní křížová cesta, zakončená Božím hrobem. Nedaleko od něj nalezneme skalku, z níž býval za jasného počasí daleký výhled směrem k Praze. Podle pověsti se ve skalku proměnil ukradený zlatý kalich, který musel zloděj upustit pro jeho stále větší tíhu.

Na Křemešníku je historicky doložen pobyt poustevníků, kteří se zde střídali do r. 1803 a patřili k františkánským terciářům nebo k speciální poustevnické kongregaci ivanitů. Dodnes se ukazuje nedaleko kapličky nad studánkou zbytek hornické štoly, jež podle tradice sloužila jako jejich příbytek.


Křemešník, kaple nad pramenem


Kulturně - historicky je místo zajímavé návštěvami významných osobností (F. Bílek, O. Březina aj.); nedaleko kostela stojí vila sochaře a medailéra Z. Šejnosta „U sedmi havranů“ ve stylu gotického hrádku. V r. 1993 přibyla také 40 m vysoká kovová rozhledna, přístupná veřejnosti. Místo je pozoruhodné i po stránce přírodní, zejména botanické, ale též petrografické, neboť se v okolí těžila kdysi stříbrná ruda.

Obraťme nyní pozornost k poutnímu kostelu. Trojlodní svatyně má na východní straně příčnou loď, takže závěr je tvořen třemi rameny. Nad křížením se tyčí nevysoká věž s charakteristickou bání. Také v interiéru nacházíme symboliku Nejsvětější Trojice. Hlavní oltář z r. 1752 byl komponován jako trojboký baldachýn do tří stran, aby zde mohly být slouženy současně tři mše sv. najednou. Opravdu kuriózní případ nastal počátkem 19. století, kdy zde celebrovali tři kněží - bratři Appeltauerové, rodáci z Pelhřimova; ministrovalo při tom šest jejich bratranců, z nichž tři byli písaři a tři jircháři! Nástěnné malby z 2. poloviny 18. století rovněž souvisejí s trojiční symbolikou: Abrahám a tři muži s nápisem: „In tribus adorat unum“ (Ve třech klaní se jednomu), Noe obětuje Bohu se třemi syny, citáty vyobrazených církevních otců se taktéž vztahují k Nejsvětější Trojici. Např. sv. Athanasius: „Fides autem catholica haec est, ut unum Deum in Trinitate et Trinitatem unitate veneremus“ (Víra pak katolická na tom se zakládá, že vzýváme Boha ve Trojici a Trojici v jedné osobě). Kromě toho jsou zde další starozákonní výjevy, Ježíš Kristus, čeští patroni a alegorické personifikace ctností.


Křemešník, poutní kostel


Zajímavá je i tzv. Kaple mrtvých v ambitu, v níž býval reliéf významného sochaře F. Bílka (který jak známo později odpadl od katolické víry a přestoupil k tzv. československé církvi). Již od dob studií na táborském gymnáziu byl přítelem zdejšího expozity, a posléze pelhřimovského děkana, Františka Bernarda Vaňka (1872-1943), jenž působil na Křemešníku v letech 1902-07 a své zážitky z tohoto poutního místa zvěčnil v románu „Na krásné samotě“, vyšlém v mnoha vydáních. Jeho hlavní postavou je křemešnický učitel Josef Zahálka. Děkan a spisovatel F. B.Vaněk zemřel v koncentračním táboře v Dachau a až do r. 2004 měl svoji malou expozici v pelhřimovském muzeu.

Nelze opomenout kult sv. Jana Bosca, jenž je s Křemešníkem spjat od r. 1935. Na jeho přímluvu tehdejší duchovní správce P. Josef Tatzauer získal potřebné peníze na záchranu budovy školy, která měla sloužit jako rekolekční a exerciční dům. Ještě téhož roku byla do křemešnického kostela umístěna socha čerstvě svatořečeného italského světce. Je považována za vůbec první v naší zemi, můžeme ji zde dodnes vidět obklopenou mnoha srdíčky. Tak se stal Křemešník také poutním místem salesiánů, kteří zde měli pouť vždy v sobotu, jež následuje po slavnosti Nejsvětější Trojice. Křemešník miloval také P. Antonín Dvořák, bývalý inspektor salesiánů, rodák z Chvojnova u Pelhřimova.


Křemešník, křížová cesta


O tom, že Křemešník byl a je významným poutním místem, svědčí zápisy v kronikách, vedených od r. 1763. V nich se dočteme, že sem přicházela procesí nejen česká, ale i z německého jazykového ostrova kolem Jihlavy, vzácně i ze vzdáleného Bavorska. Např. r. 1832 se dostavilo nejméně 734 procesí s vlastní korouhví a celkem přijalo svátostného Krista na 60 tisící lidí. Křemešník jako jedno z hlavních poutních míst českobudějovické diecéze navštěvovali i biskupové: r. 1840 sem přišel pěšky z Kamenice nad Lipou arcibiskup A. J. Schrenk, r. 1860 zde biřmoval J. V. Jirsík, dále zde byli např. kardinál B. Schwarzenberg nebo biskup F. Schönborn, který přišel pěšky z Vyskytné. Z novější doby stojí za zmínku návštěvy pražského arcibiskupa Josefa Berana r. 1948 a návštěvy českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, který byl Křemešníkem nadšen. Velké pouť v roce 1949 již hrubě narušovali komunisté. Tento den zde činili nátlak na biskupa Hloucha a dokonce zatkli želivského opata Víta Tajovského, aby nemohl sloužit pontifikální mši. Pana biskupa pak komunisté drželi v internaci až do roku 1968, kdy se teprve mohl ujmout řízení diecéze. I v době komunistické diktatury se v omezené míře na Křemešníku pouti konaly. Po změně režimu r. 1989 zde celebroval i nynější kardinál Miloslav Vlk (tehdy českobudějovický biskup) a pravidelně a rád sem na velkou pouť přijížděl jeho nástupce biskup Mons. ThDr. Antonín Liška. Mše svatá je zde i dodnes sloužena každou neděli.

---

Mnoho lidí si Křemešník zamilovalo, nosí jej ve svém srdci a předává tuto lásku svým potomkům. V poslední době jsou však i takoví lidé, kteří jsou schopni vztáhnout ruku na místa nejposvátnější. Také do kostela na Křemešníku se po roce 1989 násilím opakovaně vloupali svatokrádežníci. Nevědí, co činí! Je to také vina společnosti, neboť důrazně a jednoznačně nerozlišuje dobro a zlo... A zlo také patřičně netrestá.

Pro ilustraci si uveďme jednu z mnoha lidových vzpomínek a prostých vyznání lásky k tomuto místu:
...Není opravdu dne, abych nepozvedl svých očí v dálný obzor, na posvátný vrch Křemešník. Hledí z modravé dálky do celého pelhřimovského kraje. Dávno tomu, kdy jako malý chlapec v bezstarostném mládí kladl jsem otázku rodičům: „Co je to tam daleko za nejvyšší kopec s tím bílým středem?“. Byl jsem prvně poučen, že je to posvátný Křemešník, poutní místo se zázračnou studánkou. A ten bílý bod, že je kostel Nejsvětější Trojice. „Až budeš větší, tak se tam podíváš“, bylo mi slíbeno.

Od té doby neměla moje duše pokoje a mou jedinou touhou bylo se tam podívat. Obzvlášť když jsem vídal přes svou rodnou vesničku putovat procesí z Těmic a z Mnichu. To už jsme my, kluci, rozeznali podle počtu, odkud které procesí je. Bývalo k poledni, když přicházeli do vesničky a byli vítáni zvoněním. Uprostřed vsi se zastavili kolem kaple a pomodlili se „Anděl Páně“. Nakonec přidali modlitbu za celou obec střítežskou a poroučeli ji do ochrany Boží.

Konečně také bylo splněno moje přání, když na mé četné prosby mne maminka vzala s sebou. Ovšem, v jednom dnu bych tam a zpět nebyl došel a tak jsme s maminkou nocovali v Nemojově. Dodnes živě vidím tu hovornou a milou panímámu Turkovou, jak nás s největší ochotou mile přivítala, na nocleh přijala a na zem nám peřiny ustlala. Ještě jako bych cítil dotek její ruky, když mne pohladila a tázala se, zdali mne, tak malého, nebolí nohy. Řekl jsem jí, že nebolí, i kdyby mi byly měly upadnout.

Záhy z rána putujeme dále na Křemešník. Zanedlouho jsme u cíle. Byl jsem jako u vytržení. Co tu bylo lidí, dveře chrámové je ani pojmout nemohly! Procesí jedno na druhé, české a zase německé. Držel jsem se v tom návalu křečovitě maminčiných sukní jako jediné záchrany. Avšak ani to by bývalo nepomohlo, kdyby mne byla maminka nevzala do náručí. Jak velebně, přímo nadzemsky na mne působil vnitřek chrámu! To vše na mne učinilo tak mocný dojem, že jsem se ocitnul v jiném světě. A tak se mi ani nechtělo domů. To byl první krásný dojem z mého raného dětství... (B. K. 1942).


Křemešník, svatý obrázek


Až přijdeš s čistým srdcem na Křemešník:


1. Sejdi ke kapličce nad pramenem, pomodli se a napij křišťálově čisté vody.
2. Povšimni si zamřížovaného vchodu za kapličkou, je to vchod do zasypané štoly. Podle tradice zde později přebýval poustevník.
3. Od kaple projdi lesní křížovou cestu, rozjímej Kristovo utrpení, modli se. Křížová cesta končí Božím hrobem v umělé jeskyňce. Nad Božím hrobem je poutní kostel.
4. V kostele nebo u kostela vzývej a chval Nejsvětější Trojici. Může to přinést mnoho dobra do tvého života. Pros a bude ti dáno. Vykonej poctivou svatou zpověď, přijmi Nejsvětější svátost a následuj Ježíše Krista.

Tajemství Nejsvětější Trojice (první neděle po Svatém Duchu) je největším tajemstvím naší víry. Je tak úžasné, že bychom na ně bez Zjevení (skrze Ježíše Krista) nemohli přijít. Je tak hluboké, že po celou věčnost se ho nedočerpáme. Jsou tři Božské Osoby, ale tyto tři jsou pouze jeden Bůh: Otec nestvořený, Syn zrozený Otcem od věčnosti a Duch Svatý jako láska vydechovaný Otcem i Synem. Nejsvětější Trojice je zřídlem všeho stvoření, vykoupení a posvěcování. Církev tuto základní pravdu vždy hlásala a vyjadřovala v celé bohoslužbě. Ve jménu Nejsvětější Trojice jsme křtěni. Jejím jménem se nám dostává všech milostí ve svátostech. V jejím jménu opouštíme tento život, abychom jí pohleděli v tvář.


Evangelium secundum Matthaeum (28, 18 – 20):
„In illo tempore: dixit Jesus discipulis suis: Data est mihi omnis potestas in caelo et in terra. Euntes ergo docete omnes gentes, baptizantes eos in nomine Patris, et Filii, et Spiritus Sancti: docentes eos servare omnia quaecumque mandavi vobis. Et ecce, ego vobiscum sum omnibus diebus usque ad consummationem saeculi“.

Evangelium podle sv. Matouše (28, 18 – 20):
„Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: Dána je mi veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, učte všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal; a hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“.


Jiří Černý, Pelhřimov
foto autor

Zpět na hlavní stránku