Jaroslav Olšava : David kontra Goliáš

Jako motto k tomu, co bude následovat, vzal jsem si citát: Aby zlo mělo úspěch, stačí, aby dobří nic nedělali.

Po celá léta jsem si ukládal do zásuvky stolu kopie otcových dopisů. Nebyly adresovány mně nebo soukromým osobám. Takovou korespondenci považujeme za všední, třebas v ní bývají nevšední myšlenky.

Můj otec psal na ministerstva a na přednosty správních úřadů, do redakcí novin a rozhlasu. Protestoval, stěžoval si, varoval, prosil i napomínal, ne v osobním zájmu, ale vždy jako upřímný vlastenec a nebojácný křesťan.

Nebyl to projev maniaka nebo opovážlivce, mluvil z hlubokého přesvědčení k těm, před kterými všichni stáli v pozoru, báli se otevřít ústa a nadávali na všechno jen doma za pecí. Jeho dopisy nebyly jen příležitostné, tvořily jakýsi cyklus, jež trval celá desetiletí.

Bylo by škoda, aby tyto listy, jež většinou dopalovaly adresáty a nakonec skončily v koši, nesměly se dostat na veřejnost. Příští generace by se mohla dopustit té chyby, že by nad nimi ohrnovala nos s poznámkou: vy zbabělci, to jste se nezmohli ani na slova protestu!

...

Začínala proslulá tzv. padesátá léta. Lidově demokratické zřízení se postupně vybarvovalo. Velkohubé sliby se smrskly na karabáč. Začalo nejen přihořívat, ale stále více připalovalo a nakonec spalovalo. V dubnu 1950 byly všechny kláštery v noci přepadeny bezpečnostním oddíly, řeholníci a řeholní sestry odvezeni v nákladních autech do sběrných táborů a potom internováni jako v koncentrácích v rozlehlých klášterních budovách a hlídaní ozbrojenou stráží. Kláštery byly zplundrovány, nákladní auta odvážela fůry vyhozených knih, příživníci režimu se pěkně obohatili.

Aby se takový pogrom nějak občanům vysvětlil a před tribunálem světa odůvodnil, byl pilně připravován soudní proces s představenými klášterů a s hodnostáři katolické církve. V roce 1950 se konaly dva velké procesy. V dubnu s deseti a v listopadu s devíti prominenty kléru u nás.

Byli obviněni z velezrady, ze špionáže ve prospěch Vatikánu, z nedovoleného ozbrojování, zkrátka co kněz, to agent cizí mocnosti, diverzant, zakuklený kapitalista, fašista a kdovíco všechno. Veřejnosti se v tisku předkládaly důkazy, jako např. klášterní poklad, totiž normální bohoslužebné předměty, jako kalich, monstrance, opatská berla nebo krucifix, a vedle těchto posvátných nádob se tyčily samopaly, pušky, pistole, a vedle nich hromada amerických dolarů.

Dokonce na jednom snímku byla zpovědnice a zpod klekátka vyčuhovala hlaveň samopalu. Prý to tam pan opat ukryl. Divili jsme se, že k tomu pokladu nepřiložili ještě spis Hitlera Mein Kampf, aby z řeholníků udělali nacisty, třebaže právě za války jich bylo za heydrichiády jedenáct odvlečeno do koncentráku a pět jich tam zahynulo. K dubnovému procesu napsal tatínek dopis ministrovi spravedlnosti. Uvádím jen několik odstavečků z dlouhého listu. Byl odeslán 10. 4. 1950. Dopis podepsali oba rodiče.

"Promiňte, že pokorně, ale zároveň statečně Vám svěřujeme svou bolest a předkládáme vřelo prosbu. Každý dobrý státník slyší raději trpkou pravdu nežli sladkou a falešnou nepravdu.

Bolí nás velice, že naši biskupové jsou zbaveni svobody. Jak asi trpí matky uvězněných kněží! Tito duchovní pastýři jsou povětšině synové dělníků, malozemědělců, řemeslníků a vůbec synové z drobného pracujícího lidu. Uvažte, jak v socialismu, o němž se ustavičně mluví, trpí právě ti sociálně nejslabší jen proto, že jsou duchovními otci pracujícího lidu.

Nechápeme, proč a za co dostal zdejší pan opat M. 25 let žaláře. Působil mezi námi 20 let a nikomu neublížil a nepronesl ani slovo proti státu. Naši rodinu po celá léta finančně podporoval. U soudu jste ho obvinili, že ukryl bohoslužebné nádoby, peníze a zbraně. Před zloději je třeba takové vzácnosti zabezpečit. Všichni víme, že peníze byly připraveny na opravu kostela, a nikdo z nás nevěří, že by schovávali zbraně. Ty jim tam byly podstrčeny. Ostatně při Posledním soudu vyjde pravda najevo. Zděsili jsme se, když noviny přinesly zprávu, že dostal 25 roků žaláře jako dostává vrah.

Nejvíc se těm souzeným kněžím dávalo za vinu, že prováděli špionáž ve prospěch Vatikánu a tím zrazovali republiku. Tohle nechápeme. Cožpak je Vatikán nějakou ozbrojenou mocí a je s námi ve válečném stavu? To bychom museli být všichni zrádci. I my uznáváme za hlavu katolické církve papeže v Římě.

Smutné je, že jsou dělníci proti kněžím, kteří vyšli z jejich řad, a celé jejich provinění je v tom, že hlásají Evangelium a učí Desateru. Smutné je, že Čech Čecha a bratr bratra nenávidí. Jen spravedlnost a láska nás mohou přivést k lepším zítřkům.

Prosíme Vás, dejte našim biskupům svobodu a zmírněte tresty kněžím. Víme, že stejné smýšlení s námi má většina národa, ale každý se bojí vám to povědět, protože se jeden druhého bojí. My k vám máme patřičnou úctu, my se za Vás modlíme, my Vás i přes všechny křivdy milujeme jako svého bližního, ale strach z Vás nemáme, vždyť i Vy jste synem české matky."


Úryvek z knihy Jaroslav Olšava : Pod děravou střechou, Skuhrov 2003.

Zpět na hlavní stránku