Podpořte svojí účastí letošní Pochod pro život – Praha, 28. 3. 2009

 

            Před nedávnem se mnou jeden známý, katolík kolem pětadvaceti let, rozpředl diskusi o potratech. Zastával dnes velmi rozšířený názor, že sice v principu potraty neschvaluje, avšak není prý možné začínat od zákazu potratů. Je údajně třeba nejdříve změnit sociální podmínky, aby se dítě nestalo ohrožením dosavadní životní úrovně rodiny. Vyjmenoval, jak stát vlastně vůbec nepodporuje rodiny, do jakých obtíží se např. dostává na druhé straně neprovdaná matka. Také padla zmínka o tom, že zákony o potratu jsou sice špatné, ale ženy mají svobodnou vůli...Prostě ony známé argumenty, které můžeme neustále slyšet. Když mi líčil, jak by měly vypadat podmínky pro rodinu, dostal se do roviny čiré utopie, tak ideální nikdy nebyly a asi nikdy nebudou. Takže je třeba, aby byly potraty povoleny, protože lidé mají svobodu a právo volby. Katolíci prý nemohou svou morálku ostatním vnucovat . . .

 

Ochrana života je základním principem, který musí být nezpochybnitelný. Nelze zaměňovat hlavní principy křesťanství za podružné. Desatero říká jasně: „Nezabiješ!“. Všechny ostatní „komplikace“, které se objeví při dodržování tohoto Božího zákona se dají řešit. A jak máme zkušenosti, vláda a politici se většinou zabývají nějakým celospolečenským problémem, až když opravdu „hoří“. Nebude-li tedy dostatek rodin s dětmi, které budou nahlas křičet, aby si jich státní úředníci povšimli, nikdo nic řešit nebude . . . a dětí bude stále méně. Naši předci neměli také na růžích ustláno, přes Evropu se jen v minulém století přehnaly dvě světové války, ale dětí bylo mnohem více. Vždyť, co je nadějí národů  a států do budoucnosti - nové domy, auta, televizory, luxusní dovolené? Ne, jsou to právě a jen děti.

 

Často zmiňovaná svobodná vůle žen je naprostou chimérou – jakou svobodnou vůli má žena či velmi mladá dívka v situaci, kdy její nejbližší naléhají, přemlouvají a vyhrožují, že přivést na svět dítě je v momentální situaci nemožné, nevhodné a nepřijatelné? A ženy na toto své „právo“ na potrat i nejvíce doplácejí. Mnohokrát se trápí výčitkami svědomí, které s plynoucím časem nemizí, ale naopak sílí. Nejlepší prevence, totiž zachovávání předmanželské čistoty, je většinou mediálně zesměšňováno a znevažováno veřejně uznávanými lidmi, kteří jsou považováni za odborníky v oblasti lidské sexuality.

 

Katolíci prý nemohou svou morálku nikomu vnucovat... a tím je míněno, že nesmí veřejně stát za principy Desatera a veřejně ho hlásat. Kdo se opováží, je mediálně znemožněn – viz evropský případ Buttiglione. Katolíci by však na takové kampaně neměli dát, je důležitější poslouchat zákony Boží než lidské. To věděli již první křesťané, které rozkládající se římské impérium, plné násilí, korupce, promiskuity a zvrhlostí (podobnost se současností čistě náhodná?), lživě obviňovalo ze všech možných zločinů, aby ospravedlnilo jejich pronásledování. Komunisté se snažili vytlačit „náboženské potřeby“ do nejsoukromější sféry a podobnou situaci tu máme opět. Pokud však člověk věří v Boha, tak chápe, že i jeho nevěřící soused má nesmrtelnou duši, která by měla dosáhnout spásy. Je tedy třeba hlásat evangelium nejen v kostele, ale i veřejně, jako to dělali apoštolové,  po svém obrácení sv. Pavel atd.

 

Dnešní myšlení se pokouší sloučit neslučitelné – v ústavě např. máme: „Život je hoden ochrany od početí po přirozenou smrt“ . Ovšem na druhé straně je prosazováno „právo“ ženy na potrat, evropské instituce se jej snaží zakotvit jako jednu ze „svobod“ člověka. Takových příkladů se dá najít mnoho, dalo by se říci, že slučování neslučitelného je příznačné pro dnešní dobu. Jde o velmi zhoubnou ideologii, protože z logiky věci plyne, že takové slučování není doopravdy proveditelné a že ve skutečnosti dostane přednost jeden z opačných názorů. Teoreticky tedy žijeme ve společnosti, která uznává pluralitu názorů, prakticky však dostávají prostor jen „pokroková“ řešení zavádějící  potraty, euthanasii, sexuální nevázanost, homosexualitu atd. Ale povšimněme si výroků posledních papežů, kteří mluví o kultuře smrti. Naši biskupové v  pastýřském listu z října 2008, který se věnoval bioetickým otázkám, také vyjádřili jasně stanovisko římskokatolické církve založené na Desateru.     

 

Hnutí Pro život ČR podporuje několik tisíc občanů finančně, dva tisíce se zavázalo k denní modlitbě. Aktivně a systematicky pomáhá v rámci naší republiky pouze kolem 20 lidí – a to je žalostně malé číslo!!!* Uvádí se, že praktikujících katolíků jsou 4 % z populace – to činí 400 000 lidí. Dokáží-li se katolíci účastnit náboženských poutí v hojném počtu, měli by se dokázat i v tomto případě sebrat, farnosti objednat autobusy a vyrazit do Prahy na Pochod pro život.

 

*Údaje převzaty z informačního oběžníku HPŽ ČR 1/2009

Vyšlo in Setkání 2/2009.

                                                                                                                                                                                 Iveta Černá

 

 

Na stránky Katolická kultura dáno 23. 2. 2009

 

Viz též:

Michaela Jílková - Máte slovo - Interrupce

Nezabiješ nenarozené dítě (Do not kill unborn child!)

Dacík: Mravouka katolická a mravouka laická

Hnutí pro život

Pochod pro život 2010





Zpět na hlavní stránku