Pozor na „Katolický týdeník“

Katolíci, buďte bdělí a nenechte si vzít svou katolickou víru! Oficiální list českých a moravských diecézí „Katolický týdeník“ publikoval již mnoho pochybných článků, které mohou přivádět na scestí. Autoři vystupují jako vzdělaní s širokým rozhledem, ale zdá se, že mnohým chybí to podstatné, katolická víra. Hluboká víra těch starých babiček, jež se modlily při mši svaté růženec. Těmi oni pohrdají.

„Katolický týdeník“ se snaží za každou cenu získat čtenáře a již také proto se podbízí tomuto světu. Shánějí se kdekteré populární osobnosti, jež sice v Boha nevěří, ale jsou ochotny promluvit i na téma víry. Např. exkomunista Ladislav Špaček a bývalý mluvčí prezidenta Havla v příloze Doma (17/2004). Prostý pravověrný věřící pak může získávat dojem, že jaksi ještě k té pravé „dospělé“ víře intelektuálů a mediálních hvězd nedorostl.

Příkladem naprosté netečnosti oficiálního periodika českých a moravských diecézí k antikatolicitě bylo protěžování Ivana Štampacha. Ten kdyby sám nevystoupil z katolické církve, zajisté by patřil k nejoblíbenějším teologům redakce KT dodnes. Dnes zde můžeme číst zase odpovědi františkána Ctirada V. Pospíšila, Th.D., vyučujícího dogmatickou teologii na CMTF UP v Olomouci, na KTF UK v Praze a na HTF UK v Praze (je to až směšné, jak se současní „odborníci“ snaží dodat svým tvrzením váhu uváděním veškerých titulů a funkcí). Katolický týdeník č. 49/2004 oslavil 150. výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie otištěním odpovědi právě prof. Ctirada Pospíšila na dotaz čtenáře o tomto dogmatu. Již samotný název „Úcta k Marii nemá rozdělovat“ u lidí, kteří Pannu Marii ctí a milují a kteří poznali její velikou pomoc, vzbudí smutek a roztrpčení. Katolíci tradičně nazývali matku Ježíše Krista Pannou Marií, vždy tam bylo slovo „Panna“, které ji odlišovalo od obyčejných lidí (to měli namnoze vžité i lidé nevěřící). Dnes se i v tzv. katolickém periodiku použije jen jméno Maria, jako by šlo o protestantské noviny. Již samo tvrzení palcového titulu, že úcta k (Panně) Marii nemá rozdělovat je podivné. Logika tohoto nesmyslu je asi takováto: musíme spolu všichni vycházet a to, co nás věřící katolíky odlišuje od protestantů, pravoslavných, ateistů, židů, budhistů, muslimů atd. si musíme nechat pro své soukromí, abychom nedělali problémy apoštolům ekumenismu v sestavení nové společenské a společné pavíry, jakéhosi společenského konsensu.

Zarážející je zejména závěrečná pasáž Pospíšilova článku o tom, že dogma o Neposkvrněnému početí Panny Marie představuje problém v ekumenickém dialogu. Autor zde v podstatě mezi řádky prohlašuje, že tehdejší (rozuměj předkoncilní) Církev to s tím dogmatem roku 1854 „přepískla“. Dnes by prý k něčemu nemohlo takovému pravděpodobně nedošlo, neboť církev by musela žádat o dovolení nekatolíky, heretiky a schizmatiky, kterým by se to samozřejmě nelíbilo a byli by zásadně proti.

Pospíšil pak v závěru relativizuje význam dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie a jakoby sám sebe (spíše než katolické čtenáře) uklidňuje subjektivní úvahou, že se jedná o dogma méně důležité. To, že by mohlo rozdělovat katolíky od nekatolíků dokonce považuje za tragické.

Jenže, je tu základní logický rozpor: dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie má hluboké kořeny v tradici a je dogmatem. Naopak ekumenismus, vyhlášený v 60. letech 20. století, je v katolické církvi úplnou novinkou a v církevní tradici bychom ho marně hledali. A není dogmatem. Tak proč by mělo podstatné, tedy dogmatické, ustupovat nedogmatickému? Vždyť to, co je pravdivé nemůže být vzájemně v rozporu, v opozici k něčemu, co je opodstatněné.

Nezdá se Vám smutné, že Katolický týdeník oslavil 150. výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie takovým článkem?


Lukáš Biskupický

Zpět na hlavní stránku