Putna hlasatelem nesnášenlivosti

Moderátor a publicista Martin Putna, zřejmě polichocený tím, že mohl jako jeden z prvních v České republice vidět film „Umučení Krista“ , nelenil a ihned znovu vystavil na odiv svůj pronikavý intelekt. Učinil tak v článku „Příliš sadistické Velikonoce“ v Mladé frontě dnes ze dne 8. 4. 2004. Pokládaje sám sebe samozřejmě za normálního a neúchylného, neváhal označit autora filmu Mela Gibsona za sadistu a samotný film za „úchylný“. Jistě, má právo vyjádřit soukromě svůj názor, jenže pan Putna jde ještě dále. Ty věřící diváky, kteří budou hodnotit film kladně, i všechny ty ostatní, kteří by se mohli zamyslet nad tím, proč taková nenávist pokrytců vůči Ježíši Kristu (tehdy i dnes), zkrátka všechny, jimž by se film mohl líbit, Putna předem diskvalifikuje a označuje za lidi se sklonem k sadismu.

Putna, jenž se velmi rád a často stylizuje do role s křesťanstvím nadmíru seznámeného intelektuála, který je samozřejmě vždy nad věcí, se tentokrát ochotně ujímá i role jakéhosi vrchního psychiatra, odborníka na deviace, když tvrdí, že na prvním místě jsou mezi sadisty křesťanští tradicionalisté a tzv. fundamentalisté. To je ovšem vyslovená provokace a lež, pramenící z Putnovy zaujatosti zvláště k věřícím katolíkům, kteří nejásají nad jeho názory a učeností.

Každému, kdo trochu přemýšlí, je jasné, že rozpor a značná troufalost Putnova posuzování je již v tom, že zde jako tradicionalisty a tzv. fundamentalisty zřejmě označuje všechny ty, kteří opravdu a bez výhrad věřili Písmu a Tradici, mezi nimiž jsou arci zástupy světců a mučedníků, těch známých i bezejmenných, těch tichých a prostých svatých předků, a dokonce jim přičítá sklony k sadismu! Sklon k sadismu by podle Putnova metru měli zřejmě i středověcí řezbáři a malíři, protože vytvářeli ty známé expresivní drastické Krucifixy za účelem rozjímání o Kristově oběti. Jak už to u mnohých intelektuálů bývá, zapomíná povýšenecky kritik na vlastní kritickou reflexi, neboť v tom samém článečku zároveň nevědomě (či vědomě?) ukazuje svou fanatickou nesnášenlivost osočením těch, kteří by mohli film „Umučení Krista“ přijímat kladně, ať již jako umělecké dílo nebo jako prostředek evangelizace.

O tom, že ti „tradicionalisté a fundamentalisté“ (což jsou ovšem do značné míry vymyšlené nálepky) nedávají Putnovi klidu, svědčí např. i to, že Putna ve velikonočním rozhlasovém vysílání na Vltavě 11. 4. 2004 doslova vnutil toto téma „husitské“ biskupce Janě Šilerové a znovu nenávistně odsoudil ty, kteří se k filmu vyjádřili nebo teprve vyjádří kladně. Paní Šilerová film v té době ještě neviděla a proto se celkem rozumně zdržela posuzování, nicméně mohli jsme se alespoň dozvědět, že jí, stejně jako Putnovi a jiným, nevadí blasfemická Hadererova kniha o Ježíši Kristu, neboť - jak říká dnes tolikrát opakovaná fráze – „Bůh má smysl pro humor“. Zato je prý pro ní nedotknutelné vše to, co je posvátné, protrpěné. A vidíte – znovu rozpor! Život Ježíše Krista není nic? Co těch rozporů v myšlení dnes je člověk nucen vyslechnout! Ne vše ovšem je humor...


Jiří Černý

Zpět na hlavní stránku