Rotary Club – Rotariánství - Rotariáni

 

Co je to? Mezinárodní spolek, jenž se za krátko úžasně rozšířil po světě. Jedni jej pokládají za nový druh zednářství, kdežto jiní tvrdí, že se mu má důvěřovat a výstřelky, které tu a tam se zdají nepřátelské církvi, přičíst na vrub jednotlivcům, nebo jedné skupině, nikoli celému sdružení.

 

 

První klub Rotary založil advokát Pavel P. Harris v Chicagu 23. února 1905, druhý v St. Franciscu 1908, a pak rychle povstávaly kluby jiné, nejdříve v Americe, pak i jinde po celém světě.

 

Odznakem je zubaté kolo se šesti paprsky a nápisem „Rotary International“. Vykládají jej takto:

a) protože se mají shromažďovat členové každý týden u jednoho podle turnu;

b) protože má semknout v jedno jednotlivce, obce i národy;

c) je to vývoj zednářského trojúhelníku.

Ale pravděpodobně naznačuje účel sdružení, jímž je utvoření jediné silné, rozsáhlé organizace, a tou povznést společnost lidskou.

 

Italský vyslanec v Londýně, baron Chiaramonte Bordonaro, vystihl účel klubu v sezení Rotary klubu londýnského takto: „Je to druh Společnosti národů, větší než tato, ač nepracuje navenek; jejím účelem hlavním je, aby se národ s národem co nejúžeji spojil v každém oboru lidské působnosti, inteligence a vědy.“

 

Podle italského advokáta Omero Ranelletti, sekretáře Rotary klubu v Římě, bylo za deset let po založení Rotary 15 tisíc členů, dnes pak,  t. j. v roce 1928, čítá se jich 132 tisíc, sdružených ve 2630 klubech, jež náležejí 42 civilizovaným národům.

 

Angličan James Henderson založil první italský klub v Miláně před osmi roky. Nyní (1928) má Itálie po hlavních městech na dvacet klubů. Fašisté jim nedůvěřovali, pokládajíce je za kluby zednářské, které jsou v Itálii zakázány. Rotary pak učinily ve svých časopisech prohlášení, že jsou na zednářích nezávislí a že celým srdcem lnou k režimu fašistickému. K tomu poznamenaly zednářské noviny vídeňské „Wiener Friemaurer Zeitung“ 1927: „. ..diese mussten alles mögliche tun, um nicht für verkappte Freimaurervereinigungen gehalten zu werden.“

Od té doby se šíří po Itálii pod ochranou fašistů, Mussolini prohlásil, že jim přeje, král italský se stal čestným členem Římského klubu, korunní princ i jiní princové savojského rodu dali se zapsat do klubů Rotary v různých městech.

 

Rotary-Club se řídí stanovami, společnými pro celý svět. Změnu v některém bodě stanov smí schválit pouze mezinárodní kongres Rotary. Za členy činné i čestné připouštějí se jen osoby významné, plnoleté, které jsou charakterní a bezúhonné a pracují v jakémkoli odvětví lidské činnosti. Ve výběru se postupuje přísně, přísná je i disciplina klubů, a tak tvoří jakousi aristokracii lidské společnosti.

 

Až na některé výjimky má být podle stanov zastoupeno každé odvětví jen jedním činným členem, ale tisk více členy, ano každý větší deník může mít zástupce svého v klubu té krajiny, kde vychází. Vidno z toho, jakou důležitost přikládá Rotary tisku. Kluby jsou celkem autonomní, řízeny radou o šesti až devíti členech, která jmenuje různé komise a ty pracují. Více klubů seskupuje se pod vedením interprovinciálním a tyto jednotky pod ředitelstvím internacionálním, jehož sídlo je v Chicagu; toto vydává rozkazy pro celou organizaci a vede si tak obezřetně, že nezasvěcenec jeho plánů nepronikne. Politiku vylučuje, zabývá se podle statutu jen otázkami hospodářskými, sociálními a mravními. Chce zušlechtit všecky vrstvy pracující, dát průmyslu poslání národní a světové a učinit z obchodu činnost užitečnou, důstojnou a čestnou. Tvrdí, že založili novou filozofii, v níž sloučili praktickou  povahu  anglosaskou s citlivostí  latinskou,  že  vzbudily zájem o počestnost — což ovšem velmi zavání zednářstvím. Základní pohnutkou všech rotariánů  a  vší jejich   činnosti   je:   sloužit  společnosti lidské. Každé zaměstnání je dobré a má ideální cenu, jestliže slouží lidské společnosti. Aby umožnili všem spolupráci, vylučuji ze svých zásad každé Credo i nacionalismus.

 

„Náš plán,“ praví advokát Harris, „vylučuje skoro úplně Credo, oslavuje činnost, a je přístupný protestantům, katolíkům, židům, křesťanům i budhistům. Máme zůstat zpět, či postupovat s dobou? Velký účel, jejž jsme si vytkli, a jehož chceme s nadšením dosáhnout, je usilovat o dohodu a šířit ji, snažit se o dobrou vůli všech a obecný mír.“

 

„Rotariánská morálka“ připojuje Herman Dons, „nemá národnosti, ani náboženství, nepatří Je žádné straně politické, je podivuhodné a stoicky neutrální v nejširším slova smyslu a nejvýš blahodárném;  kromě toho je univerzální a tím směřuje k mezinárodní propagaci a činnosti.“

 

„Rotary“, tak advokát Ranelletti, „má úplnou a absolutní autonomii v programu, v myšlení i v činnosti, je prosta každého pouta, každého předsudku i rázu náboženského, politického a jiného. Jsme a budeme žárlivě na stráži nad touto autonomií.“

Podle této filozofie jsou všecka náboženství stejná, a její morálka je zvláštní a stojí nad morálkou všech náboženství.

 

„Osservatore Romano“ líčí, jak se konají schůze rotariánů v Americe (a i jinde): Přijímají se členové každého náboženství; obyčejně pozvou do schůze protestantského pastora i kněze katolického. Všichni členové jsou povinni účastnit se schůze jednou za týden, jež se koná obyčejně v poledne. Obědvají, každý za své. Zpívají se různé písně; jeden přednáší o nějakém předmětu, jenž zajímá všecky. Vládne mezi nimi duch bratrství a rovnosti. Jmenují se křestním jménem. Katolických laiků je při Rotary málo; spíše jen ti, kteří jsou závislí na protestantech nebo s nimi v obchodním spojení. Bohužel i kněží se účastní, ač jen výjimkou. A bývají velmi často kompromitováni, ježto ráz zábavy, řeči a skutky při tom jsou velmi kluzké a lehkomyslné. Proto nechápe „Osservatore“, jak mohou být kněží členy Rotary; jistě o tom duchovní úřady nevědí. Význační členové Rotary nosí při schůzích odznaky na stuze, podobné odznakům zednářským.

 

Jaké je katolické hledisko k této otázce rotariánské? Především je jisté, že zakladatel Rotary, advokát Harris, byl zednářem, zednáři byli i první členové, vrchní ředitelé Rotary nejsou-li sami zednáři, stoji pod jejich vlivem, ba mnozí jsou otevřenými zednáři.

 

Celý program Rotary je velmi podobný programům jiných spolků, založených zednáři. Tyto se snaží sdružit a pod přímý vliv zednářstva přivést různé stavy a třídy společnosti: jinochy, dívky, ženy i muže. „Wiener Freimauer Zeitung“ nazývá je „odnože amerického zednářství“ a praví, že mnohé už zapustily velmi dlouhé kořeny. Pro organizaci mužů byly utvořeny „kluby“ rozmanitých typů.

 

Rotary Cluby jsou nejen svým původem, ale i svými projevy, svými vztahy i svou činností zednářské. V Mexiku sdružily se s vládou Callesovou ke krutému pronásledování církve katolické a vyvinuly čilou propagandu protestantskou. Arcibiskup ze Santiaga vydal pro své věřící tuto instrukci: „Hle konkrétní přiklad metody Rotary Clubu: mexická Y. M. C. A. (YMCA) organizovala před rokem velikou sbírku půl milionu pessos na podporu protestantské propagandy. Sjezdu spisovatelů předsedal metodistický biskup Mojžíš Saenz, podtajemník ministerstva vyučování. Katoličtí poddaní byli donuceni vydržovat vlastními penězi protestantskou propagandu! A mezi hlavními činiteli, pověřenými sbírkou na tyto fondy protestantské Y. M. C. A (YMCA)., byli a veřejně vystupovali mexičtí rotariáni.“ (Ord. list. Arcib. Santiago z 31. března 1927.)

 

Robert Greenfield, protestant a zednář, píše ve své práci „Náboženská otázka v Mexiku“ (New York, 20. pros. 1927), že zednářstvo používá v Mexiku i jiných státech latinské Ameriky Y. M. C. A. (YMCA) a rotariánů k potlačování katolicismu a chce jej vyhubit z kořene, aby rozšířilo vliv pan-americký.

 

Revue velké švýcarské lože zednářské, jménem »Alpina«, líčí sezení lóže, v němž se jednalo o Rotary Clubech, a uveřejňuje jejich mravní zákoník, jejich cíl, povinnosti a hlavní body jejich filozofického systému. S uspokojením uvádí, že v rotariánských klubech je mnoho »bratří«, což prý je snadno pochopitelné, uváží-li se, jakými zásadami jsou vedeni. (Bern, 30. dubna 1927.)

 

Bulletin Velkého Orientu španělského (11. ledna 1928) píše:

 „Před nedávném otevřelo zednářstvo dveře doktoru Vincenci Dávile, prezidentu venezuelského Rotary, jenž zde přednášel. Lahodilo nám, když jsme slyšeli, že jsou zednáři znamenitými propagátory jejich klubu, a že nás pokládají za své starší bratry, když je mezi námi a jimi tolik styčných bodů.“

 

„Wiener Freimauer Zeitung“, orgán Velké lože vídeňské (1928), tvrdí, že v Londýně je velmi kvetoucí zednářská lože, jejímiž členy mohou být jen rotariáni.

 

V jiných krajích, kde by otevřené stanovisko zednářské Rotary Clubu bylo nepříznivě přijato, počínají si velmi chytře.  Rádi  přijímají   za   členy i  dobré katolíky,  kněze, ba i  biskupy,   kteří jistě neznají jejich  úmysly, a mluví o náboženství ve svých listech dosti uctivě. Tak se dělo hlavně ve Španělsku, kde  chtěli odklidit prudkou polemiku tisku  o povaze  Rotary.

Ano, jejich  bulletin uveřejnil,  ovšem   vymyšlenou, zprávu  o audienci, kterou prý povolil Pius XI. skupině rotariánů po mezinárodním kongresu Rotary v Ostende 1927. Také proběhla zpráva španělskými novinami, že národní kongres rotariánů, jenž se konal v květnu  1928 v Barceloně, zahájen byl zpěvem: Veni Creator. Bylo to psáno pro oklamání veřejnosti.

„E1 Siglo futuro“ dne  12. června přinesl pravdu: kongresisté po  banketu v Manserrato navštívili tamější slavnou svatyni, a jejich dámy, jež je provázely, zazpívaly tam mariánskou píseň! To bylo vše.

 

V Itálii zvali někdy rotariáni cizí preláty ke svým banketům a slavnostem, dali účastníky fotografovat a rozšiřovali fotografie na důkaz své nestrannosti. Ba podezření a pochybnosti o Rotary byly tak silné a rozšířené, že prezident mezinárodní Rotary, Mister Harr Rogers, byl nucen prohlásit na zmíněném kongresu v Ostende, že, ačkoli on sám je zednářem, přece Rotary jsou prosty vlivu zednářského. Podobné prohlášení dáno bylo belgickým katolickým jinochům, kteří se tázali přímo Rotary, zda je původu zednářského. Kdo se ptá...

           

I předseda italských Rotary, Felice Seghezza, protestoval proti psaní „Tribuny“ a „Osservatore Romano“ otevřeným listem, tvrdě, že každé podezření proti Rotary je bezpodstatné. (Jak by ne? Je to v Itálii!)

 

Z řečeného vysvítá:

1. Rotary jsou původu zednářského;

2. ve mnohých krajích jsou v nejtěsnějším styku se zednářstvím;

3. někde se projevují a projevili jako otevření nepřátelé katolicismu.

 

To však není všecko. Zákoník morálky rotariánské je naprosto odlišný od morálky katolické: je to čistý individuelní utilitarismus, zastřený ideály humanitářskými.

Základní zákon zednářského kodexu, prohlášený na obecném sjezdu v St. Louis 1923 za „dobrý a panující“, zní: „Kdo lépe slouží (rozuměj společnosti), více z toho těží.“ Týž sjezd prohlásil: „Rotary je ve svém základě filozofie života, která se snaží smířit věčný spor mezi touhou po vlastním prospěchu a povinností sloužit bližnímu. Je to filozofie služby: „Dříve něco dát, nežli myslit na sebe“. Je to důsledek hořejší zásady. A zavazuje všecky rotariány, aby přijali tuto filozofii „služby“ bez tajné přísahy, každý podle svého způsobu, nejsouce vázáni žádným dogmatem ani vírou.

 

Z toho vysvítá, že cílem vší činnosti posledním je vlastní prospěch jednotlivce. Týká se to vší činnosti, i intelektuální a náboženské. Prezident kongresu v Ostende přikládá rotariánství úkol, aby vychovával všecky lidi a všecky instituce, jakoby byl pověřen všeobecným posláním hlásat novou dokonalost, dosud lidem neznámou. Neuvádí jako pouto společného soužití lidstva autoritu a spravedlnost, nýbrž jistou rovnost práv, jejíž povahy a rozsahu neudává.

 

V této filozofii mizí každá stopa Boha tvůrce, který rozděluje tvorům své talenty, aby z nich těžili, ne jako absolutní jejich pánové, ale jako věrní sluhové, kteří z nich mají vydat počet nebeskému Hospodáři až do posledního penízku, jak jasně učil Spasitel ve svém podobenství o talentech.

Také zednářství hlásá, že je třeba nahradit všecka pozitivní náboženství jediným pravým náboženstvím, totiž náboženstvím humanity, lidskosti. Není tu nápadná shoda?

 

Anderson určuje v VI. hlavě prvních zednářských stanov poměr zednářů k náboženství takto: „Jako zednáři vyznáváme všichni „náboženství universální“, to je takové, které je společné všem lidem: aby byli dobří a upřímní a čestní, ať už se jmenují jakkoli a věří cokoli“.

V teorii tedy hlásá zednářství náboženskou neutralitu. To jsou očividně zásady naturalistické, odsouzené papežem Lvem XIII. v encyklice: »Humanum genus.«

 

Je tedy Credem zednářství (v teorii) i rotariánů: náboženský indiferentismus: Bůh vyloučen a zavádí se morálka, prostá každého náboženského pojmu. Jak je však chudá, nejistá a slabá, dokazuje ovoce, které přinesla   krajům,  kde   se   rozmohla:  počestnost   a   mravní   neporušenost v nich rychle poklesla. Tak už napsal Lev XIII. roku 1884.

Co by řekl dnes? Zakoušíme její „blahodárné“ účinky na vlastním těle.

 

Zakladatel Rotary a Ježíš Kristus: jaký rozdíl! Onen vylučuje každé Credo, chce oslavovat jen činy, a otvírá své kluby protestantům, katolíkům, židům, křesťanům i budhistům!

Ježíš Kristus ukládá jedinou morálku pro všecky, morálku, jež spočívajíc pevně na nezměnitelném Credu, zavazuje všecky své vyznavače v praxi k úctě a lásce a účinné pomoci každému bližnímu, i jinověrci i neznabohu a snaží se nahradit všemu lidstvu ztracený ráj. V oné je cílem služby, společnosti prokazované, osobní prospěch, zde větší čest a sláva Boží, služba samotnému Spasiteli, dle jeho slov: „Cokoli jste učinili jednomu z nejmenších mých bratří, mní jste učinili.“ (Mat. 25, 40.)     

 

Může být katolík členem Rotary Clubu?

Uvědomělý katolík, který je hrdý na svou pravou víru, váží si jí, děkuje Bohu za ni a je ochoten za ni i zemřít, nemůže být členem spolku, který svými stanovami jeho víru snižuje na roveň každé nepravé sekty, ba i pohanství, který pod záminkou náboženské tolerance a pod záminkou ideje sloužit společnosti bere mu úctu k jeho náboženství, viklá jeho pevným přesvědčením tak dlouho, až opustí půdu dogmat a autority neomylné církve, aby na její místo postavil svůj lidský rozum a jeho kritiku. Připravit lidstvo o víru: to je cílem rotariánství.

 

Naše náboženská tolerance musí být jiná, nežli je ona zednářsko - rotariánská. To uznává i zednář Albert Lantoine, jenž v článku „La Morale maconique“ (Geneva 1023)  napsal:

„Když tupíme katolicismus pro jeho náboženskou intoleranci, kterou projevoval po celá století a projevuje stále, pochází maše rozhorlení z pýchy a obmezenosti. Vždyť všichni ti, kteří mají určité přesvědčení a jsou jisti, že slouží pravému Bohu, nemohou nemít útrpnost s těmi, kdož mají jiné přesvědčení. To je  skutečnost, kterou možno pozorovat vždy, nejen u spolků laických, nýbrž i společností náboženských.“

 

Zdá se tedy podivným, že zednářstvo na jedné straně doznává, že ten, kdo má naprostou jistotu o své pravdě, nemůže být tolerantním ve smyslu zednářském a nemůže pokládat za rovné každé učení, dobré i špatné, a že na druhé straně tolik se rozčiluje nad klerikální intransigencí. — Ale není to úplně nelogické. Týž Lantoine vysvětluje zdánlivý rozpor.

„Zednářství je založeno na toleranci. Kdo vstoupí do něho, musí především doznat, že nezná ničeho, a že nic z toho, co ví a čemu věří, není nezměnitelné. Přijímají se sice vyznavači všech náboženství, ale s podmínkou, že je každý svoboden, že se má rozumově vyvíjet a hledat čistou pravdu. V tom mu nesmí být na závadu jeho náboženské přesvědčení, žádné dogma nesmí ho brzdit v hledání čisté pravdy. Proto musí své přesvědčení náboženské podrobit revizi a zbavit se každého dogmatického závazku a snažit se o dosažení čisté pravdy, která je nade vším dogmatem, ale je nedostižitelná.“

Čili filozofii zednářstva je skepticismus: ten prý je normálním stavem lidského rozumu. — Není to nic nového. Už Pilát odpověděl Ježíšovi na jeho prohlášení: „Já jsem se proto narodil a proto jsem na svět přišel, abych vydal svědectví pravdě“, — skeptickým: „Co je pravda?“

 

Ne tedy jistota, pocházející z jediné pravé víry v Boha, ale zoufalý skepticismus je filozofií a teologií zednářů. Proto tedy musí být každý zednář indiferentním ke každému náboženství, všecka musí pokládat za rovna, aby všecka překonal a zničil.

Je to ďábelský plán; nevysvětlitelným zůstává, jak může být katolík, ba i kněz vyznavačem takového učení a služebníkem pekla! Tato filozofie je společná zednářům i rotariánům!

 

Ještě jedna důležitá okolnost osvítí povahu rotariánství. Přišel, je řízen a finančně podporován z Ameriky. Proč? Je zajisté známo celému světu, jaký obrovský nápor provádí americký kapitalismus, aby rozšířil svůj politický a hospodářský vliv na celý svět. Má investováno mimo Spojené státy asi 14 miliard dolarů, z nich pak asi 3,5 miliardy v Evropě; jejich export značně převyšuje import. Proto se snaží upevnit mravním vlivem tuto hospodářskou hegemonii. K tomu cíli pracuji všecky ty spolky a sekty, na pohled mravně výchovné a humánní, které Amerika udržuje ohromnými sumami. Za misiemi protestantskými a metodistickými, za YMCAmi a YVCAmi skrývají se často velmi vlivné a čilé skupiny industriální a finanční americké.

 

Především se to týká Rotary klubů: mnozí v nich vidí nástroj angloamerické expanze. Angloamerické zednářstvo chce využít deprese, v níž vězí nyní zednářstvo evropské, aby přemohlo vliv zednářstva latinského. Seskupuje pod svým praporem nejlepší pracovníky evropských států, dosazuje je v klubech rotariánských na vysoká místa a činí je tak zastánci industrie, financí a politiky americké.

 

Nelze popírat, že úředníci političtí a konsulární a zástupci velkých firem anglických mají privilegovaná místa v klubech Rotary. Amerika a Anglie má ve vedení Rotary velikou převahu. Ze 2639 klubů Rotary, roztroušených po celém světě, patří 2088 Americe (Spojeným státům), 85 Kanadě, 254 Velké Británii; jen 212 klubů je rozseto po jiných 38 státech. Z toho patrno, kdo má v rukou řízení celého Rotary Clubu.

 

Tato obrovská organizace je velikým nebezpečím pro katolické náboženství i pro mravnost národů. Je dokázáno, že všude tam, kde zapustila pevné kořeny a domohla se vlivu, postavila se na nepřátelské stanovisko proti církvi.

 

Doznáváme rádi, že jsou v Rotary klubech členy i takoví, kteří nejsou zednáři, ba ani s nimi nesympatizují, ani nepomýšlejí z daleka stavět se proti církvi; ale přece kdyby promysleli dobře program Rotary a jeho cíle, nemohli by s dobrým svědomím setrvat v nich. Kdyby se jednalo o nějakou společnost průmyslovou nebo obchodní, nebylo by tak zle. Ale Rotary mají cíl mravní, mají katechismus mravní, mají příkazy mravní. To však není morálka katolická, pravá; sice by ji nepřijali nekatolíci. Je to morálka nezávislá, laická, s níž by souhlasili všichni lidé, totožná s morálkou zednářů, kterou tak energicky zavrhl Lev XIII.  Pokládá všecka náboženství za rovné, chce moralizovat své členy a v základě se liší od jediné pravé morálky Ježíše Krista. Proto ji zavrhlo tolik katolických časopisů, proto španělský episkopát zakázal věřícím členství v Rotary. „Kdo není se mnou,  proti mně je.“  (Mat. 12, 30.)      

 

(Podle Civiltá Cattolica, 1928, 1929.), J. Bouzek, in Časopis katolického duchovenstva roč. 71 (96), 1930, sešit 9-10, s. 824-831.                    

 



Zpět na hlavní stránku