Irena Schwarzová - lidová kreslířka - Žerotice

Dějiny umění a kultury, to nejsou jen slavná jména v přehledech světově proslulých umělců. Patří do nich i ti lidé, kteří nám mohou připadat všední, protože je média denně neoslavují. Přesto je jejich tvorba originální a má své hodnoty a jedinečné kouzlo. Mezi lidovými tvůrci bylo vždy dostatek těch, kteří svůj talent užívali k větší slávě Boží a jimž by mnohý akademický umělec mohl závidět spontánnost a dětsky radostnou svobodu projevu. Jednou z takových postav jižní Moravy je paní Irena Schwarzová, jejíž kresby a básničky znají nejen všichni obyvatelé Žerotic a celého Znojemska, ale i jinde.



Paní Irena Schwarzová se narodila r. 1932 v Žeroticích, malé moravské vísce asi 10 km severovýchodně od Znojma, kde dodnes žije. Na svět přišla jako v pořadí pátá ze šesti děti. V mládí byla Irena často nemocná, její tatínek z ní chtěl mít švadlenu. Ale toto povolání ji nelákalo, mnohem raději kreslila a malovala. Mnohokrát prodělala hnisavé angíny a již v 17 letech se u ní projevilo kloubové revma. O rok později už vůbec nemohla chodit a zdálo se, že zbytek života stráví připoutána na lůžko. Takto mladá již dostala invalidní důchod.



Avšak později se její zdravotní stav poněkud zlepšil a přibližně v 21 letech začala Irena ve větší míře kreslit a malovat. Malovala také na zakázku, aby si vydělala alespoň nějaký peníz. Byly to např. hrníčky, šátky, antependia na oltáře, křestní roušky apod. Pro lidi malovala i obrazy olejem nebo pastelem. Někdy šlo i o kopie krajin nebo květin podle fotografii, které se jí líbily. Ve výtvarné tvorbě byla naprostý samouk a řídila se jen tím, co sama vyzkoušela nebo vyčetla v knížce „Cesty k malířskému umění“. Kreslila také plakátky do farních a obecních vývěsek. V 50. letech ji dokonce chtěli komunisté odvézt k výslechu a hrozilo jí i vězení. Zachránil ji jen posudek lékaře, že její zdravotní stav je velmi špatný. Irena Schwarzová dala tehdy k autobusové zastávce plakátek o tom, jak katolíci „světí“ Den Páně. Tu neděli zrovna mocipáni nařídili brigádu a navíc jeden z nakreslených se velmi podobal jistému členovi strany. A bylo zle... Těm, co tuto dobu nezažili, se mohou tyto zkušenosti jevit jen jako úsměvné historky, ale byla to doba velikého teroru a strachu. Komunisté zrovna zavřeli žerotického duchovního správce P. Jana Kafrdu (nar. 1917 – zemř. 2004) a po něm i P. Stanislava Krátkého, dnes probošta kolegiátní kapituly v Mikulově..



Když paní Irena nemůže malovat ani skládat básničky, modlí se. Modlí se i čtyři růžence denně za své blízké, živé i zemřelé. A pak z ničeho nic dostane další nápad a zvláštní síla ji nutí nějak jej zachytit, vyjádřit, slovem i kresbou. Velké množství obrázků je právě doplněno říkankou nebo krátkou sentencí. Řada z nich se objevovala i v kostelních vitrínkách už v době totality.



Největší odměnou pro paní Irenu Schwarzovou je, když svými obrázky a spisy potěší a rozesměje lidi. A to se jí daří dosti často. Jak už to bývá, jsou však i tací v jejím okolí, kteří její tvorbou opovrhují a myslí si o ní, že je blázen. Někdo by tak mohl soudit např. již podle toho, že paní Schwarzová si nebere servítky ani před mediálně a politicky vysoce postavenými osobnostmi. Na Znojemsku vzbudila rozruch např. již tím, že se přímo zeptala Vladimíra Železného, který kandidoval na post senátora, zda věří v Boha a vytkla mu morálně zhoubnou produkci jeho televize.



Řada děl Ireny Schwarzové vešla do světa ineditně svépomocí, kopírováním a obdarováváním těch, kteří se z její tvorby těší. Autorka sama žije velmi skromně a je ráda, když její kresby nebo básničky někoho osloví. Ilustrace, z nichž některé vyšly tiskem na pohlednicích, vyzařují radost a lásku k všemu živému. Tváře všech postaviček zasazených do konkrétních scének života v nejbližším okolí svědčí o tom, že autorka má lidi ráda. Její kresby stylově připomínají tvorbu Marie Fischerové – Kvěchové a námětově jsou blízké jiným autorům jihozápadní Moravy. Obrázky jsou většinou kreslené tužkou, konturované černou tuší a někdy kolorované akvarelovými barvami. Později s rozvojem kopírovacích technik paní Schwarzová začala používat i fixů.



V poslední době vyšlo v knižní podobě dílo paní Schwarzové „Rok na vsi“ (vydal Bohumil Černík, Česká Rybná 51, Proseč u Skutče). Je zde popsán průběh roku v rodných Žeroticích, které mnozí znají díky nápadné zřícenině hradu, stojící na návrší nad obcí. Běh roku od Vánoc přes všechny následující měsíce s množstvím ilustrací (draní peří, zabíjačka, masopust, Velikonoce, Boží Tělo atd.). Z dalších titulů, rozmnožených na kopírovacím stroji jmenujme např. „Básničky do kapsy, veselé i vážné“, „O ježku Malíčkovi“, „Povídka o dvou kocourech pro malé i velké děti“, „Vzpoura v lesním království“, „Kramářská píseň o Rumcajsovi a ´princezně´ Terezce“, pohlednice a další.








Jiří Černý, Rudolfov

Zpět na hlavní stránku