Šebestián Kubínek – apoštol dobrého tisku
Narozen 1. 1. 1799 Blažovice č. 30, farnost Tvarožná u Brna
Zemřel 18. 7. 1882 Brno



Katolický laik Šebestián Kubínek se rozhodl žít v celibátu v prostředí, do něhož se narodil. Nestal se knězem ani nevstoupil do kláštera. A přece žil radikálně zbožným životem, hlásal evangelium slovem i příkladem a ukázal, že i takový způsob misie Bůh určuje pro některé lidi. Spisovatel P. Václav Kosmák charakterizoval Kubínka jako „jednoho z nejušlechtilejších mužů, které zplodila Morava“.

Šebestián Kubínek se narodil roku 1799 v moravské vsi Blažovice několik kilometrů východně od Brna. Byl v pořadí jedenáctým z dvanácti dětí zemědělce Tomáše Kubínka a jeho ženy Anny (devět dětí zemřelo). Od třinácti let pracoval jako čeledín a vozil též obilí pro vojsko do Mikulova, Jihlavy a jinam. Šebestiánův otec byl zbožný člověk, denně se jednu až dvě hodiny modlil.

Šebestiánovi se někdy mezi 18. až 22. rokem věku dostalo milosti obrácení. Uvědomil si pomíjivost života a hlouběji začal chápat slova evangelia. Přestal pít alkohol, nejedl maso a modlil se i na veřejných místech, u Božích muk a křížů. Podnikl několik poutí na poměrně vzdálená místa, např. do Prahy, Vambeřic, Čenstochové a do Mariazell. Maminka zemřela, když bylo Šebestiánovi 25 let, otec zemřel o 6 let později. Šebestián po něm převzal vedení hospodářství. Stále v něm však dřímala touha žít hlubším duchovním životem. Odmítal se oženit, až nakonec roku 1847 prodal statek s 60 mírami pole a začal svůj apoštolát. Bydlel u své sestry v Blažovicích.

Nakupoval katolické knihy z Dědictví sv. Cyrila a Metoděje a z Dědictví sv. Prokopa a nabízel je lidu v širokém okolí. Chodil se svou almárkou na zádech, v ní měl knihy a harmoniku. Za motto svého úsilí si vzal větu, že šířit dobré knihy „to je svatá povinnost, úkol Bohem samým nařízený...“. Sám vydal knihu „Poutnická cesta z Brna do Celly Panny Marie“ (Mariazell) v roce 1875 a „Pobožnost k uctění nejsvětějšího života Pána našeho Ježíše Krista v poutním...chrámu křtinském“ roku 1863, sestavil několik písní ke mši svaté pro různá liturgická období a novou píseň pro poutníky do Mariazell. Zachovaly se též jeho deníky. Na cestách sbíral např. i dary na dostavbu chrámu sv. Víta v Praze nebo na stavbu nového kostela v Dolních Kounicích. V Blažovicích založil Bratrstvo sv. Růžence. Šířil také pobožnost k Božskému Srdci Páně a k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.

Od roku 1854, kdy zemřela jeho sestra v Blažovicích, bydlel v augustiniánském klášteře v Brně. Účastnil se schůzí Katolické jednoty brněnské a měl tu i zanícené projevy. Nebál se nikdy říci pravdu a napomínal i kněze. Šebestián Kubínek zemřel roku 1882 v nemocnici u sv. Anny v Brně ve věku 83 let. Na starobrněnském hřbitovu ho pohřbíval kanovník P. Matěj Procházka. Růžencové bratrstvo v Blažovicích volalo tehdy: „Svatý Šebestiáne Kubínku, oroduj za nás!“.

Modlitba jest nejpřednější povinností našeho náboženství. A člověk bez milosti Boží nemůže nic k životu věčnému dopomáhajícího vykonat. A proto Kristus Pán, náš zákonodárce, odporučil nám se modliti, řka: bdětě a modlete se, abyste neupadli v pokušení, kteréž číhá na nás na všech místech, chtějíc nás strhnout do hříchu, a hřích do propasti pekelné. Dále řekl Kristus: Proste a obdržíte, hledejte a najdete, tlučte a bude vám otevřeno. Bůh náš je pán bohatý a štědrý, rád prosícímu uštědřuje jistě darů svých bohatých. Modleme se tedy a prosme, aby svatá milost jeho nás provázela stále po cestě božích rozkazů, po cestě úzké, vedoucí k nebi, po cestě křížové za Pánem Kristem do slávy, pro niž jsme stvořeni. Modleme se za dar pobožnosti a horlivosti v konání dobrých skutků a ctností, jež křesťan musí mít jako roucho svatební, bez něhož k věčným hodům nebyl by připuštěn, ale byl by svázán a uvržen do temností zevnitřních, kde pláč a skřípění zubů bude věčnou mukou zavržených. Modlitbou tedy sobě vymáhejme ctnost svaté pokory, poníženosti. Nebo kdo se ponižuje, bude povýšen. Prosme o lásku k Bohu a k bližnímu, bez níž není naděje dostati se do říše Boží mezi svaté. Nebo láska jest věčný zákon vyvolených a láska jest také jejich pravá blaženost, kteráž jejich srdce činí s Bohem věčně spojené, spokojené a blahoslavené.

Postiti se máme. Toť nám od církve přikázáno činit sobě újmu v jídle a pití, krotit tělo a žádosti jeho, aby nás hříšné žádosti nestrhly k hříchu a nepravosti. Jídla a pití, pokrmů a nápojů vždy jen užívati střídmě a tělu svému ve všem činiti újmu a nehledat jen vždy bujných pokrmů, které činí tělo bujné, rozpustilé, smilné, a to vše vede do záhuby věčné k pekelným mukám.

Almužna jest také jeden z nejpřednějších dobrých skutků, nebo co dám chudým, dám Kristu Pánu. Skládám sobě poklad v nebi, jejž mol nesežere, zloděj neukradne. Tyto tedy tři dobré skutky, modlitbu, půst, almužnu, konejme neustále a snažně.


(Z dopisu Šebestiána Kubínka Janu Štěpánkovi v Blažovicích)


Základní literatura:
Jančík J.: Na toulkách Božích. Život a dílo Šebestiána Kubínka, Občanská tiskárna Brno 1941.
Jančík J.: Apoštol dobrého tisku Šebestián Kubínek, Životem č. 301, roč. XIII., 1938.

Zpět na hlavní stránku