TYROLSKO  A  SALCBURSKO  OČIMA  ČESKÉHO  KNĚZE  ROKU  1901

Tirol und das Land Salzburg in den Augen eines tschechisches Priesters

 

 

Tuto cestu popsal v časopise Vlasť český kněz, redaktor P. Tomáš Škrdle (1853-1913). Mírně jazykově upraveno a s vyznačením kráceno podle článku „Výlet do Bavor, Innomostí, Solnohrad a do Lince“, který vycházel na pokračování ve zmíněném časopise „Vlasť“, ročník XVIII. (1901-1902), s. 720, 822, 881, 977, 1111.

 

 

Innsbruck 2. srpna 1901

Na nádraží bylo ve 2. třídě mnoho lidí a mimo jednu slečinku, jež si pochutnávala na šunce, všichni snídali v pátek postně: sýr a vajíčka. Tam jsem vzal do ruky „Das bayerische Vaterland“ a hle článek: „Die bösen Tschechen“. Byl zde citován „Der tschechische katolische Pfarrer Rudolf Vrba“ a článek nám byl zcela příznivý. Excese karlovarské proti plzeňským pěvcům byly zde ve zvláštní lokálce odsouzeny. Redaktor tohoto listu, Dr. Sigl, obratný a vtipný žurnalista, zemřel v 63. roce svého věku na počátku roku 1902. Je ho pro katolickou věc velká škoda, neboť zemřel v době, kdy se bavorští zednáři, soustředění v 11 lóžích, počtem 1085, a s nimi spojení protestanté, chystají v časopise „Die Wartburg“ prudce útočit proti katolické církvi s heslem „Los von Rom“.

 

Celní prohlídka a milé Rakousko

U Kiefersfelderu jsme překročili hranice a v blízkém Kufsteinu je i celní prohlídka. Když přišla na celním úřadu na mne řada, pokynul mi mlčky úředník, že jsme hotov, aniž se dotknul mých zavazadel. Já se uctivě uklonil a odešel do rakouského vlaku. Všechno je mi tu známější, milejší. Byl jsem rád v Bavorsku, velmi se mi tam líbilo, ale jako tehdy, když jsem se vracel z Itálie, učinil na mne rakouský četník milý dojem, tak i zde.

 

Kufstein

Kufstein je okresní město v romantickém kraji nad Innem. Nad městem na příkré skále je státní vězení v nedobytné pevnosti. V horních patrech chovají se političtí vězni, v dolních zločinci. Dráha se vine samými přírodními krásami až k Innsbrucku. Hlavní stanice jsou: Wörgl, Briwlegg, Jennbach, Schwarz a Hall. Ze všech nejpamátnější je Hall, okresní město, sídlo horního a solního ředitelství, jemuž jsou podřízeny erární doly a hutě. Roku 1809 porazili Tyroláci, vedení Janem Speckbacherem, u Hallu Bavoráky.

 

INNSBRUCK (česky Innomostí, též Inomostí, Inšbruk)

Innsbruck! Zvláštní město, unikát v Rakousku. V úzkém údolí leží prostorné město velké jako České Budějovice a oba jeho boky obepínají obrovští horští velikáni až 1650 metrů vysocí. Dívám se vpravo, vlevo, věru, divné město a krásné, mimo Salzburg bez pochyby nejkrásnější město ze všech alpských měst.

Čekal jsem na vůz „Zum Goldenden Stern“ a co tak v dešti stojím, vyjdou z něho dva kapucíni, kráčejí k městu a vozkové asi 20 omnibusů se za nimi dívají, ukazují si na ně a dají se do drzého chechotu. To se v Bavorsku nestane.

...

Chrámy v Innsbrucku

Chrámy – 11 kromě 8 klášterů – se mi v Innsbrucku velmi líbily,  jsou krásné jako v Bavorsku a lidu v nich bylo plno. Byly právě dny Porciunkulí, dny plnomocných odpustků a tak se všude lidé zpovídali. Lid se v chrámech choval tak krásně jako v Mnichově. Ve františkánském dvorním chrámu je uprostřed nádherný katafalk císaře Maxmiliána I. Císař je vypodobněn klečící na mohutném mramorovém sarkofágu, obklopen 18 postavami z bronzu, předků nebo současníků, kteří jsou vypodobněni truchlící. Po stranách sarkofágu je 24 mramorových reliéfů, jež vyznačují hlavní události z císařova života. Vpravo vedou schody ke „Stříbrné kapli“, kde jsou hrobky arcivévody Fredinanda II. (+1595) a jeho první ženy Filipíny Welserové (+1580). Vlevo u vchodu do kostela je pomník Ondřeje Hoffera, statečného Tyrolana z napoleonských válek, který byl zajat a v Mantově roku 1810 zastřelen. Po stranách jsou pomníky jeho věrných druhů: Speckbachera (+1820) a Haspingera (+1858).

 

V noci lilo a ráno jsem v dešti obcházel kostely. Byl to první den, v němž jsme nesloužil mši svatou. V chrámu sv. Mikuláše bylo zpívané requiem. Je to krásný obnovený chrám a kolem něho je hřbitov. Hned za hřbitovem se vypínají vrchy. Z chrámu sv. Jakuba se ozývaly bubny. Co je to? Vejdu, a hle, i tam je zpívané requiem s hlučnou hudbou provázenou bubny. V bohatém městském muzeu mne zajímaly hlavně památky na Ondřeje Hoffera.

 

Katolický tisk

Z muzea jsem se odebral do redakce katolických „Tiroler-Stimmen“, které mají 1300 abonentů. Zastihl jsem tam šéfredaktora dr. Georga Jehly. Na moji otázku, čím je to, že ve městě tak eminentně katolickém, náboženstvím zcela proniknutém, může být liberální městské zastupitelstvo, mi odpověděl: příčinou je jednak roztržka mezi konzervativci a křesťanskými sociály a jednak, že katolíci jsou v politice neschopní a nedbalí.

Přemýšlel jsem o tom a tak mi napadlo.

U nás katolíků osadníci čekají, co řekne pan farář, farář čeká, co řekne konzistoř nebo biskup a když biskup neříká nic, ani farář neříká nic, disputuje se, co a jak, dotazuje se jeden druhého, a zatím čas běží, nastanou volby, nepřátelé jsou zorganizováni a my přicházíme s křížkem po funuse. Tato taktika se strašně vymstila na Francii, mstí se v Innsbrucku a tak tomu je a bude i u nás. Je třeba naprosto jiné taktiky a více volnosti v politických věcech. Biskup ať bdí nad svorností stran a ať hájí principy, ale jinak ať nechá v obecních a v politických otázkách kněžím a lidu co nejvíce volnosti. My takovou volnost v družstvu máme, a jde nám to k duhu.

...

Z restaurace jsme se ubírali kolem Lanzersee k zámku Ambras. Šli jsme krajinou, kde Ondřej Hofer na hoře Isel se svými sedláky porazil Bavory a Francouze. Potkali jsme italské dělníky zde pracující a náš průvodce s nimi mluvil italsky.

...

 

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Páně

Tyrolsko se vůbec vyznamenává velkou úctou k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Vždyť Tyrolsko je jedinou zemí v celé Evropě, která již roku 1796 se zcela zvláštním způsobem odevzdala do ochrany Nejsv. Srdce Páně. Tehdy totiž dne 1. června 1796 světská vrchnost úředně nařídila svátek Nejsv. Srdce Páně jako svátek pro celou tyrolskou zemi.

Příčina byla následující: V bouřlivých dobách francouzské revoluce, kdy hlava francouzského krále Ludvíka XVI. padla pod gilotinou, kdy všechny svazky pořádku byly rozvázány – nastaly tak zlé časy v Tyrolsku. Francouzská a bavorská vojska se zasazovala o to, aby Tyroly vyrvala rakouské říši a přivlastnila si je. Tehdy byl roku 1796 svolán sněm všech zemských stavů do města Botzenu, aby se radily, jak by uchránily zemi od hrozící záhuby. Zemští vyslanci, aby svolali Boží požehnání na své počínání, zavázali slavným slibem celou zemi, že každoročně zasvětí jeden den Nejsvětějšímu Srdci Páně. Jejich usnesení bylo císařskou vládou ve Vídni schváleno a od té doby se v celé zemi věrně zachovává. již večer před svátkem planou ohně radosti po alpských velehorách, ve sváteční den se konají všude i v nejodlehlejších alpských vesničkách slavné bohoslužby, zruční tyrolští střelci střílejí odpoledne o závod do terčů, všichni se radují a veselí. Obraz nebo sochu Nejsv. Srdce Páně najdeš zde v každém kostele, v každé kapličce, i na soukromých domech.

Byl bych zapomněl sdělit, že jsme s P. Tučkem vešli také do kostela sv. Jana Nepomuckého. Sv. Jan Nepomucký je v Tyrolsku ctěn jako v bavorské Horní Falci. Jeho soch je v Innsbrucku značný počet. Také Pražské Jezulátko je tu ve velké vážnosti.

...

Již jsme se tu a tam zmínil o náboženském životě v Innsbrucku; k tomu dodávám ještě tato data: mimo jezuity působí zde ještě františkáni, servité, benediktini, redemptoristé, premonstráti, synové srdce Ježíšova. Z ženských řádů: uršulinky, milosrdné sestry sv. Vincence, karmelitánky, františkánky a křížové sestry. Uršulinky zde mají průpravku, obecní a měšťanskou školu a penzionát.

...

Bratrstvo sv. Lukáše v Innsbrucku

P. Tuček mne chtěl zavést ještě do uměleckého ústavu na malby na skle a mozaikové práce. Ve výstavní síni onoho domu bývají vyloženy nejnovější práce umělců „Lukas-Gilde“ („Družiny sv. Lukáše“), dříve než je odešlou na ustanovená místa. Ale ústav byl v neděli zavřen, v pondělí jsme již byl na cestách do Salzburgu, proto se spokojím s tím, co mi o „Družině svatého Lukáše“ vyprávěl. St. Lukas Gilde“ je církevní spolek pro katolické umělce a katolické umělecké řemeslníky. Členové mají pěstovat náboženský život pod vedením kněze, jehož jmenuje diecézní biskup. Tento preses se jmenuje Gildenvater a nyní zastává toto místo učený jezuita P. Plunk, v tomto oboru znalec na slovo vzatý. Z oboru malby na skle koná umělcům a řemeslníkům přednášky. Předsednictvo s ním tvoří mistr malby na skle, Gildenmesiter, a 6 rádců. „St. Lukas Gilde“ vydává ilustrovaný měsíčník „Der Kunstfeund“, jejž řídí P. Karl Atz, konzervátor a kněz v Terlanu. „St. Lukas Gilde“ dodává umělecká díla do celého světa, i na Moravu a do Čech – zde např. chrám sv. Ludmily na Královských Vinohradech a velechrám sv. Víta na Hradčanech v Praze.

 

Liberální zastupitelstvo v Innsbrucku

Ejhle, malý Innsbruck, velký jako České Budějovice, má tolik a tak význačného života katolického a přece je tu obecní zastupitelstvo liberální.

Přítel mi k tomu píše:

„Ač je v Innsbrucku městské zastupitelstvo liberální, nečiní katolickému životu překážky. Oběti, které se zde pro víru, bohoslužbu, kostely, charitativní ústavy přinášejí, jsou velké. a při tom tu nikde není chudoba, jež je dítkem vyžilosti a nestřídmosti. Je tu patrně uskutečněna pravda, že kdo Bohu dává, nechudne a že vírou a mravností jde ruku v ruce i blahobyt, ne sice nadměrný, ale přece značný. Ač město má mnoho vojska, je mravnost obyvatelstva větší než jinde při stejných poměrech. Je radost potkávat se krok za krokem s tvářemi zdravými, okem jasným, tělem statečným, vzezřením veselým a spokojeným. Nikde jsme dosud neviděl i mezi prostým lidem tak vznešený životní názor a pojetí života tak ideální, jako zde. Málo je zemí, které dávají tolik zámořských misionářů, tolik mnichů a sester, a to i v přísných řádech, jako v Tyrolsku. Tyrolsko dalo církvi jednoho z nejznamenitějších teologů, slavného jezuitu Francelina. Vojsko chodí každou neděli a svátek s hudbou do chrámu Páně. Návštěva chrámu je neobyčejná, přijímání svátostí rovněž velmi hojné. Kde jaký spolek, ústav, každý má svou kapli, svého kněze a svou bohoslužbu. Ovšem i vláda přeje zemi. Zdejší univerzita je skvostně zařízená. Až srdce Čecha bolí, když vidí tyto moderní ústavy lékařské v zemi ani ne o milionu obyvatel. Sláva Innsbrucku je ovšem bohoslovecká fakulta.“

 

 

 

 

SALCBURSKO

 

SALZBURG (česky Salcburk, Solnohrad)

Mši svatou jsem sloužil v chrámu sv. Ondřeje. Je to prostorný krásný chrám, který si i jeho Veličenstvo při poslední zdejší návštěvě prohlédlo. Vedle semináře v Pagerei je kancelář a malé muzeum sodality sv. Petra Klavera pro africké misie.

Vešel jsem tam a vše jsem si prohlédl a některé maličkost zakoupil. Za mostem jsem si prohlédl rezidenci bývalých arcibiskupů-vladařů, která je nyní prázdná, a ověnčený Mozartův pomník. Když jsem vycházel z nádherné katedrály, 120 m dlouhé, 74 m vysoké a 50 m široké, hlásily se ke mně dvě Češky, slečna učitelka z Královských Vinohrad a slečna ze Štěpánské ulice. Dále jsem si prohlédl katakomby u sv. Petra, kde se první křesťané schovávali před pohany. Zdejší benediktinský klášter sv. Petra vznikl roku 580. Uvnitř chrámu je hrob sv. Ruprechta, zakladatele Salzburgu, a pomník Haydnův. Na úpatí Mönchsbergu leží starý hřbitov s množstvím památných náhrobků. Uprostřed něho stojí krásný kostel sv. Markéty z roku 1485; dále pak stará kaple na místě kláštera z dob sv. Ruprechta.

Odtud po ozubené dráze do pevnosti, která vévodí Salzburgu. Část pevnosti je zachovaná prázdná jako památka na vladaře arcibiskupy, část obývá vojsko jako Wawel v Krakově. Arcibiskupové vladařili Salcbursku až do roku 1811.

Co je v Salzburgu velkolepého a krásného je od nich. Založili tu univerzitu, zakládali nová biskupství, a dodnes solnohradský arcibiskup samostatně obsazuje dvě biskupství. Jeden z nich vyhnal ze země židy pro jejich přílišné lichvaření a jiní z nich rázně vystupovali proti vzmáhajícímu se protestantismu v Salcbursku. Arcibiskup solnohradský byl primasem Německa, nosil kardinálský oděv a vedle arcibiskupa kolínského, mohučského a trevírského zasedal na říšských sněmech. Od něho šla apelaci již jen k papeži.

Z hradu je vidět celé město: má 28 kostelů, z nich 7 je klášterních. Jaký to duchovní život pro 31.000 obyvatel!

 



Zpět na hlavní stránku