Z myšlenek Břetislava Štorma.



Jednou z neprávem zapomínaných postav z oblasti církevního umění a památkové péče je Ing. arch. Břetislav Štorm (1907 - 1960), člen řádu sv. Lazara, heraldik, spisovatel a památkář. (40. výročí jeho úmrtí jsme stručně připomněli v Aktualitách Setkání č. 9/2000). Břetislav Štorm vytvořil řadu návrhů liturgického náčiní a svůj výtvarný talent využil i pro množství ilustrací a heraldických kreseb. Významně se např. podílel na přípravě oslav svatovojtěšského jubilea v r. 1947 kresbami biskupských znaků, návrhů praporů atd. Měl rád jižní Čechy, které několikrát pěšky proputoval, a situoval sem i jednu ze svých literárních "Vladařství růže" (1937). Zájemcům o Štormovu literární tvorbu je třeba doporučit alespoň jeho novely "Soví hrad" (1943), "Dobrý drak" (1944) či soubor "Dobrý rytíř" (1946), v nichž se odráží autorův stesk po ztrácejícím se řádu světa. Napsal též řadu úvah z oblasti chrámového umění, z nichž jmenujme alespoň "Liturgie a umění" (revue Na hlubinu 1935), "Umění ve službě Boží" (Na hlubinu 1936), "Umění v liturgii" (Na hlubinu 1940), "Nepotřebnost modernosti" (Na hlubinu 1940), "Hodnota uměleckého díla" (Řád 1941) a další. Bolestně nesl všeobecný úpadek umění, stavěl se proti nadřazenosti "pokrokářů" a kritizoval i živnostenskou, sériovou produkci chrámového umění. Po těžké nemoci v období okupace a těsně před komunistické diktatury se stal zaměstnancem státní památkové péče a v 50. letech se tvůrčím způsobem účastnil rekonstrukcí některých hradů a zámků Jeho myšlenky jsou i v dnešní době pro obor církevní památkové péče aktuální a inspirativní, proto si zde některé uveďme se zkrácenou citací v závorkách.

Umění se zrodilo ve chvíli, kdy člověk poznal svou závislost na vyšší nadpřirozené moci.
Mladému sochaři, Řád 1942.

Umění je výronem klanění, nic víc. Každý jiný úkol je zatěžuje a vzdaluje od jeho přirozeného, samozřejmého života.
Mladému sochaři, Řád 1942.

Ve středověku jsou hranice mezi uměním a liturgií nepostihnutelné.
Liturgie a umění, in Na hlubinu 1935 , s. 239

Bezpečnost a síla gotického umění pramení jedině z liturgie.
Liturgie a umění, in Na hlubinu 1935, s. 240

Pokrytectví prostoty při bohoslužbě nikdy nenahradí užitek věřícího, který se dívá, kterak biskup okuřuje oltář.
Liturgie a umění, in Na hlubinu 1935, s. 240




Úzkostlivé usilování o modernost nejohavněji se jeví v liturgii.
Architektura a pokrok, 1941.

Říkávalo se, že liturgie nemůže žít bez umění, ale ve skutečnosti veškeré umění výtvarné hyne bez životodárného spojení s liturgií.
Liturgie a umění, in Na hlubinu 1935, s. 241

Umění nesmí být samo o sobě cílem a liturgie pomůckou.
Liturgie a umění, in Na hlubinu 1935 , s. 241

V přítomné době je tak řečené umění rozděleno na dvě nestejné a nesourodé strany. Na jedné z nich je "umění chrámové", na druhé je "umění obecné" Hyne umění obecné i chrámové.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936, s. 50

Chrámové umění je organizováno po živnostensku, nebojí se ničeho, co slibuje přiměřený zisk, má své obchody s řádnou koncesíObchod chrámovými potřebami je nutně odkázán na výrobu.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936, s. 51

Umělecká výroba chrámového umění nezadá si v ničem s výrobou broků. V pozadí sice stojí umělec, obeznalý ve svém oboru, ale i kdyby to byl genius, výrobní tempo a snaha po snížení cen (služba veřejnosti) nedá mu čas, potřebný k tvorbě.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936 s. 51

Chrámový umělec se nezaměstnává ničím jiným, než svou odbornou robotou. Svět a život kolem něho je mrtev. Manometrem jeho výkonnosti je obliba u lidu. Nadarmo však hledáme oporu v lidu, lid ponechaný sám sobě, oblibuje si věci stále nižšího řádu.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936 s. 51

Zapomíná se, že nejmocnější síla moderního výtvarnictví, tj. nenávist k minulosti, rodí jen prapouhý paskvil, pošklebek k minulosti.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936, s. 198

Ďáběl je opicí Boží, moderní umění je opicí umění starého, dělá všechno obráceně.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936 s. 198

Není tedy umělec povinen cítit moderně, je povinen cítit tak, jak cítí.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936 s. 199




Nejvyšší výsadou umělce je přisluhovati oltáři.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936 s. 403

Jsou tři základní požadavky umělecké tvorby
1. vědomí svobodné služby
2. touha po dokonalosti
3. pokorné naslouchání vlastního srdce
Ty mohou být uplatňovány jen ve službě liturgické.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936, s. 403

V liturgickém umění vládne pokojně anonymita dělníků a vynikají jen slavná díla. Ve světě je to naopak. Pronásleduje nás často slavné jméno, aniž bychom dobře věděli, proč je slavné.
Umění ve službě Boží, in Na hlubinu 1936 s. 403

Nesmíme zaměňovat svobodu uměleckou s uměleckou zvůlí.
Umění v liturgii, in Na hlubinu 1940 s. 224

Pouhý smysl pro holou účelovou užitečnost věcí vtiskuje jim nevyhnutelně znamení středověku.
Umění v liturgii, in Na hlubinu 1940 s. 299

Kritika je věc nejistá, zcela lidská, změnám podléhající, neboť nemůže posouditi umělecké dílo v úplnosti a jednou provždy. Naproti tomu je svrchované umělecké dílo věc určitá, stálá, změnám a náladám nepodléhající.
Hodnota uměleckého díla, Řád 1941.


Jiří Černý


in Magazín Setkání č. 1, 2002, s. 7.

Břetislav Štorm: Co je umění.
Břetislav Štorm: Pod růžicí zlatokorunskou

Zpět na hlavní stránku