P. Jáchym Tabernitius (P. Joachim Tabernitz)
mučedník, + 1617 Inzersdorf, Dolní Rakousy

Katolická církev Rakousko – Reformace – Protireformace



Zakladatelem německého protestantismu, luterství nebo též luteránství či augsburského vyznání, byl odpadlý augustiniánský mnich a kněz dr. Martin Luther (1483-1546). Jeho učení vyvolalo spolu s reformací Kalvínovou velký rozvrat křesťanské víry a začalo z Německa pronikat také do habsburských zemí, do Čech, do Rakouska i Uher a zcela vytlačilo katolickou církev ve Skandinávii, kde je dodnes luteránství vládnoucím náboženstvím.

V rakouských zemích, podobně jako v Čechách, výrazně napomáhala k šíření luterství šlechta, zvláště silně od dob vlády císaře Ferdinanda I. (+1564). Podle něj křesťan nemusí nijak zvlášť usilovat o věčnou blaženost skutky, neboť mu pro vklouznutí do nebe stačí víra. Toto pohodlné náboženství aristokracie vítala také z toho důvodu, že zavrhovalo církevní majetek, po němž samozřejmě mnozí prahli. Šlechta protestantské učitele přišlé z ciziny ochotně ubytovávala na svých hradech a zámcích, a když se panské rodiny napily z nečisté studny, daly dopít svým poddaným a úřednictvu. K luterství odpadlí páni měli na svých panstvích katolické kostely s podacím právem a začali je osazovat buď rovnou protestantskými pastory nebo kněžími nakaženými bludem. V Rakousku k luterství přestoupily rody Jörgerů, Starhembergů, Polheimů, Dietrichsteinů, Puchheimů, Stubenbergrů, Khevenhüllerů a další. Císař Maxmilián II. (+1576), sám inklinující k protestantismu, pak roku 1568 horno- a dolnorakouským stavům povolil svobody výkonu tzv. augsburské konfese. Roku 1608 v dolnorakouském městě Horn založili rakouští evangeličtí stavové tzv. Hornský svaz, který šířil novou víru. První čtvrtina 17. stol. byla dobou velikého rozkvětu luterství v Horních a Dolních Rakousích.

Tehdy mnoho katolických kněží zradilo Kristovu církev a přešlo k protestantismu. Do utiskovaného a pronásledovaného stavu věrného katolického kněžství se obětovali jenom stateční panicové, povolaní Duchem svatým. Není tedy divu, že katolické kněžstvo v 16. století velmi prořídlo.

Také benediktinští opati v dolnorakouském klášteře Kleinmariazell neměli v letech 1576-1606 ani jednoho kněze, kterého by mohli obsadit k farnímu kostelu sv. Petra Inzersdorfu, obci ležící pod tokem Dunaje mezi městy Krems a St. Pölten. V Inzersdorfu stál kromě farního kostela též kostelík sv. Víta, jehož podací právo však klášteru nepříslušelo. Protestantský šlechtic Helmhart Jörger sem dosadil pastora Abrahama Ströbla a též luteránského učitele Sigmunda Heideho, který začal vyučovat patnáct dětí. Tehdy se značná část obce Inzersdorf přiklonila k luterství. Konečně okolo roku 1606 vypravil klenmariazellský opat Vít Perkhofer svého kněze Jáchyma Tabernitia do Inzersdorfu jako duchovního správce osady při chrámu sv. Petra. Kněz Jáchym, benediktin, pocházel údajně z Čech a měl příjmení Dobeřín (též Debeřín, Debeřím). To však podle tehdejšího zvyku změnil na latinské Tabernitius. Kleinmariazellští benediktini znali již dávno pokornou povahu svého bratra Jáchyma. Když byl totiž někdy kolem roku 1600 požádán k převzetí opatství benediktinského kláštera v Altenburgu, odřekl nabízenou berlu; ba když ho roku 1615 po smrti Víta Perkhofera chtěla klenmariazellská komunita za opata, vysvětloval jim svoji nedostatečnost k takovému úřadu a funkci nepřijal.

Jako obvykle, měli vlažní a zesvětštělí kněží od Božích protivníků pokoj, neboť svým způsobem života se stávali jejich spolupracovníky; ale běda bylo horlivým a bohabojným pastýřům, kteří stavěli hráze proti povodni hereze a neřesti a odháněli vlky od Kristova stáda. Kněz Jáchym obětováním mše svaté, modlitbou, vyučováním a příkladným životem utvrzoval mnohé ve víře. Ze strany luteránů pochopitelně zakusil mnoho křivd, útisku a pomluv. Nenávist však měla jít ještě dále.

Asi 10 kilometrů jihovýchodně od Inzersdorfu se nachází starobylý klášter augustiniánských kanovníků Herzogenburg. Tam se přicházel P. Jáchym zotavovat a sem pravidelně putoval ke svaté zpovědi. Když se navečer 11. května 1716 vracel z obvyklé pouti zpět, přepadli ho u Inzersdorfu luteránští obyvatelé, pracující ve vinicích, a popustili uzdu své nenávisti. Zasadili mu do hlavy a rukou nářadím 25 ran, z nichž bylo 12 smrtelných. Mnoho lidí, katolíků i protestantů, tehdy mohlo spatřit podivný jev: nad tělem zavražděného kněze Jáchyma se k nebesům vznášela duše v podobě ohnivé koule!

Katolíci donesli Jáchymovo tělo do Inzersdorfu a vystavili je v kostele sv. Petra. Z okolí se hrnuly davy lidí, aby spatřili tělo mučedníka, vystavené po patnáct dní bez známek rozkladu. Počátkem července bylo tělo pohřbeno v klášteře Kleinmariazell vedle mariánského oltáře. Hrob byl opatřen mramorovým náhrobkem.

Roku 1683 však přepadli klášter v Kleinmariazell Turci, obléhající Vídeň. Opat Roman Wohlrab utekl s řeholníky do kláštera v Admontu ve Štýrsku. Když byli Turci od Vídně díky statečné pomoci polského krále Jana III. Sobieského zahnáni, vrátil se opat zpět, ale spatřil klášter pobořený a hrob kněze Jáchyma zneuctěný, mramorový náhrobek rozbitý.

Císař Josef II. klášter v Klenmariazell svým dekretem roku 1782 zrušil a podací právo kostela o dva roky později připadlo herzegenburskému klášteru. Na cestě z městečka Herzogenburg k zámku Walpersdorfu stojí Boží muka, respektive zděná kaplička s obrázkem Panny Marie. Latinský nápis hlásal: „Hic occisvs est Joachimuus Tabernitius Anno 1617“. Kapli nechal postavit někdejší klášter v Kleinmariazell roku 1752.

Osud P. Jáchyma Tabernitze v mnohém připomíná moravského mučedníka sv. Jana Sarkandra (+1620), jemuž se ovšem dostalo pocty oltáře.


Jiří Černý

Zpět na hlavní stránku