Vykrádání kostelů a kaplí
Ztráty našeho kulturního dědictví na příkladu Českobudějovicka

Zvýšená kriminalita a rozkrádání kulturního dědictví je jednou z nejostudnějších skutečností, ke kterým po r. 1989 v České republice dochází. Je nade vše pochyby, že tyto jevy souvisejí s již dávno narušeným obecným řádem, nabouráním tradičních institucí jako je rodina, církev, obec a se ztrátou zdravého patriotismu a vlastenectví. Jde o věc zcela zapadající do kontextu postkomunistického vývoje, jehož průvodním jevem je světonázorový a myšlenkový relativismus. Ten se místo marxismu - leninismu stává protěžovanou vládnoucí ideologií (aniž by to mnozí postřehli). Různé projevy zla, násilí, pornografie a všechny druhy útoků proti tradičním hodnotám jsou na české scéně běžným jevem. Směšně nízké tresty, malé pravomoci policie a pomalá práce soudů málokoho z kriminálníků odradí, aby se kvůli zisku dále nevěnoval nelegální činnosti. A tak konstatování, že od třicetileté války nebyly naše movité památky vystaveny takovému drancování jako dnes, není vůbec přehnané. O dlouhodobé devastaci lidských duší zde nyní raději pomlčíme.
S otevřením hranic po politickém převratu r. 1989 došlo k nebývalému nárůstu krádeží uměleckých památek. V roce 1991 byl v České republice oproti roku 1989 zaznamenán nárůst krádeží takřka o 1.600 % (v absolutním čísle tzn. 1.151 případů). Nejčastějšími oběťmi tohoto drancování se staly katolické kostely a kaple (80 % všech případů), charakteristické prvky české krajiny a kdysi chlouby téměř všech obcí. Dnes tyto objekty však většina obyvatel naší země nepotřebuje a považuje je nezřídka za zbytečné relikty z období poblouznění našich "naivních" předků. Je tedy faktem, že česká veřejnost vesměs k této skutečnosti zůstává lhostejná. Kromě kostelů byly vykrádány ovšem také expozice a depozitáře muzeí, galerií a státních památkových objektů.
Že tento jev souvisí s celkovým duchovním a morálním ovzduším ve společnosti, je nade vší pochybnost. Vždyť např. r. 1992, tedy v době, kdy Češi a Slováci žili ve společném státě, na Slovensku tvořily krádeže v církevních objektech pouhých 15 % z celkového množství v republikovém měřítku. K naprosté většině případů docházelo v Čechách. Zhruba od roku 1995 do současnosti se pohybuje "hladina" této trestné činnosti v českých zemích okolo 500 případů ročně. Jen velmi málo předmětů se policii podaří zadržet a vrátit majiteli. Zbývá ještě dodat, že sekularizovaná společnost nezná pojem "svatokrádež" a tak jsou krádeže posvátných předmětů klasifikovány jako odcizení čehokoliv jiného, motocyklu nebo jiného spotřebního zboží.
Je pravda, že k vloupáním do kostelů docházelo i v dřívějších dobách. Zjednodušeně můžeme konstatovat, že nejvíce případů - pomineme-li války- se objevilo v obdobích, kdy bylo křesťanství zpochybňováno nebo relativizováno (doba josefinismu a osvícenství, liberalismus 19. a 20. stol.), nejméně v dobách, kdy byla víra samozřejmou součástí života (středověk, doba barokní). Pokud již k takové události došlo, byla to tragédie, která otřásla nejen celou obcí. O takovém neštěstí se pak ještě dlouhá léta mluvilo v širokém okolí a konaly se smírné pobožnosti. Dopadené pachatele čekaly samozřejmě těžké tresty. Mohutný rozruch v našem kraji vyvolalo např. vyloupení děkanského kostela v Lišově r. 1905.



Protože náš časopis je zaměřen především regionálně, uveďme si několik příkladů ze současnosti právě z Českobudějovicka. Snad nejvíce jsou krádežemi postiženy poutní kostely a kaple, stojící osaměle v krajině. Např. překrásný poutní kostel Nejsvětější Trojice u Trhových Svinů, postavený v době barokní poblíž pramene s léčivou vodou, byl po r. 1989 vyloupen nejméně desetkrát po sobě (z toho sedmkrát během jednoho roku!). Z bočního oltáře zmizel obraz Panny Marie Sněžné a snad ze všeho ostatního zařízení kostela velké množství vyřezávaných plastik. Sochy, kvalitní práce z dílny M. V. Jäckela, které zloději nestačili odnést, musely být převezeny na bezpečnější místo. Též monumentální farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech r. 1998 utrpěl krádeží 13 barokních sošek andílků. Další, ještě proslulejší poutní místo - Římov, kam v minulosti hojně putovali a kam tradičně přijíždějí i dnes na Květnou neděli Rudolfovští, bylo také opakovaně drancováno. Pozoruhodný komplex poutního kostela sv. Ducha, Loretánské kaple a drobných staveb pašijového cyklu v krajině vznikal přibližně od poloviny 17. století působením jezuitů. Snad nejbolestnější bylo vloupání v r. 1994 do kaple Poslední večeře Páně, při němž bylo ukradeno sedm raně barokních dřevořezeb apoštolů. V r. 1996 zmizely dvě sochy andělů z Loretánské kaple a r. 2000 pak z 15. zastavení pašijové cesty z kaple zvané Malý Pilát byla ukradena socha Ježíše Krista. Tu se podařilo Policii ČR zadržet, ovšem již jen jako torzo. Téhož roku přibyla další krádež obrazu z poutního areálu. K rozsahem velké krádeži došlo také v poutní kostele sv. Vincence v Doudlebech. R. 1995 a 1998 bylo odcizeno 18 ks barokních sošek andílků z oltářů, kazatelny a varhan. Jednotné zařízení z 1. poloviny 18. století tak utrpělo nenahraditelnou škodu. Z kostela sv. Bartoloměje v Mladošovicích byly r. 1999 ukradeny kvalitní barokní sochy apoštolů sv. Petra a Pavla, socha Bičovaného Krista a sousoší Křtu Páně z křtitelnice. Z dalších lokalit Českobudějovicka jmenujme vykradené kostely v Bošilci, Dolních Slověnicích, Horním Bukovsku, Neznašově u Týna nad Vltavou, Pištíně, Ševětíně, Týně nad Vltavou v Žimuticích, Žumberku. V r. 1993 přepadli dokonce tři maskovaní zločinci pětasedmdesátiletého kněze na faře v Bílé Hůrce, udeřili jej do hlavy a připoutali k židli. Samozřejmě ukradli všechny cennosti, na které přišli. Důstojný pán byl téměř v bezvědomí dopraven do nemocnice, kde mu operativní odstranění krevního výronu z mozku zachránilo život. Ale nedosti na tom. Asi po měsíci se titíž pachatelé vrátili a vyloupili i kostel!
Ze sakrálních památek jsou kromě kostelů vykrádány také návesní kaple a kapličky, které jsou většinou obecním majetkem. Na Českobudějovicku byly postiženy např. návesní kaple v Nesměni, Slavčích, Smilovicích, Třebíně atd. Veškerá drobná architektura, umístěná ve volné krajině dnes smutně zeje prázdnotou. Kradou se i kamenické prvky architektury (v oblasti jižních Čech např. kamenná konzola v Boleticích, piniové šišky ve Vyšším Brodě) nebo jiných památek, jako jsou kamenné sošky z barokních sloupů (sousoší sv. Jana Nepomuckého v Benešově nad Černou) a dokonce i celá Boží muka (Kamenný Újezd, Žernovice a další)! Rozšířily se i krádeže ozdobných prvků ze hřbitovů.
Časopis Patriot je zaměřen na podporu poznávání kraje a místa, v němž lidé žijí. Má již svoji charakteristiku výstižně v názvu. Založili jej mladí lidé, což je nesmírně sympatické a povzbudivé. Je pravda, že ochrana památek spočívá do značné míry na státu. Ale přirozený, kladný vztah široké veřejnosti k památkám, ten nelze ničím nahradit. To je záležitost osobního vztahu. Proto je tak důležité pěstovat regionální vlastivědu. Vždyť milovat můžeme něco, až když o tom víme, až když to poznáme. A láska k vlasti začíná láskou k rodnému kraji. Kéž by se našlo více lidí, kteří chtějí statečně odolávat agresivnímu komerčnímu prostředí a nezištně prosazovat dobré věci, aniž by z toho měli nějaký zisk. A samozřejmě informovat o tom, o čem masmédia mlčí.

Text a kresba Jiří Černý


Některé další informace:
Černý J.: Vykrádání kostelů v českých zemích po r. 1989, Mezinárodní Report, č. 3, březen 2001, s. 18 - 21.
Červená R. - Jirotka A.: Svatí pochodují, Linka 158, č. 9/1995, s. 4 - 7.
Fott M.: Zreformujme trestní zákon!, Mladá fronta dnes 2.5.2001, s. 8.
Klepek T.: Ochrana movitých kulturních památek, Zprávy památkové péče č. 3/1992, s. 24 - 25.
Kolomazníková J. - Šverdík M. - Tichý O.: Zloději drancují památky, často na objednávku, Mladá fronta dnes, 25. 3. 2000, s. 1 a 4.
Krádeže v českobudějovické diecézi (seriál), Setkání-Aktuality č. 4 až 13/2001 (27.2. - 14.8. 2001).
Památky ukradené, Setkání - Aktuality 13/1999, 16.8. 1999, s. 1.
Zahálka J.: Současná situace na úseku krádeží kulturního dědictví ČR..., Zprávy památkové péče č. 5/2000, s. 125 - 131.


Otištěno s názvem "O rozkrádání našeho kulturního dědictví", in: Rudolfovský Patriot č. 14, 2002, s. 9 - 12.

Zpět na hlavní stránku