Odpověď na recenzi knihy „Církevní dějiny“

 

Zde najdete původní recenzi.

 

                    Dr. Pavel Zahradník zveřejnil v internetovém časopise „Katolická kultura“ recenzi mé knihy „Církevní dějiny“. Samozřejmě nepopírám jeho právo vyjádřit se k ní kriticky, ale kategoricky se ohrazuji proti tomu, aby mne nazýval modernistou a řadil do stejné linie s těmi, proti jejichž názorům a postojům vystupuji už nejméně patnáct let a od nichž jsem zakusil nesčíslně příkoří a pronásledování. K tomu právo absolutně nemá, zvláště pak ne ke sprostým falzifikacím, jichž se v recenzi mé knihy dopouští a na které chci upozornit.  Z celého článku je zřejmá jakási nenávistná obsese dr. Zahradníka vůči mé osobě, která postrádá racionální jádro, neboť toho člověka vůbec neznám a nikdy jsem mu neublížil. Jde buď o chorobu a pak mu doporučuji, aby se šel léčit a pokud to nepomůže, pak nelze vyloučit původ od zlého ducha a v takovém případě bych radil vyhledat exorcistu.

                   Ale přejdu rovnou k věci. Každý normální, kdo si moji knihu přečte, neomylně pozná (s výjimkou dr. Zahradníka), že je psána v konzervativně-apologetickém duchu. Právě kvůli tomu vyvolala hysterickou reakci liberálního novináře Jana Zieglera, který ve své „recenzi“ v MFDnes se rozhořčoval právě nad tím, že prý zločiny Církve buď bagatelizuji nebo je zamlčuji. Ziegler nebyl zdaleka jediný, kdo takto reagoval. I olomoucká katedra církevních dějin na Teologické fakultě PU se vyjádřila, alespoň takto mne informoval děkan fakulty, kde učím, že prý má kniha je „příliš apologetická“, „málo ekumenická“ a „konfrontační“.  Kvůli tomu jsem byl také napaden od mnoha katolických modernistů na internetovém serveru Christnet. Od pravověrných katolíků se mi naopak dostalo mnoha pochval a uznání.

                  Matice cyrilometodějská, která moje Církevní dějiny vydala, se právě obávala negativních reakcí modernistů, proto se obrátila na dr. Holečka, který byl v Církvi oficiálně uznávanou autoritou pro církevní dějiny, aby tuto knihu lektoroval. Spoléhala na to, že takto si nikdo z neomodernistů a ekumenistů netroufne proti ní vystoupit. Tehdy ještě nebylo známo to, co vyplavalo na povrch nyní po zveřejnění tajných materiálů StB: že Holeček byl rozvědčíkem, vyslaným do Říma ke studiu a kněžskému svěcení. Přesto však ani Holečkovo jméno nezabránilo Zieglerovi v arogantním výpadu.      

                   Dr. Zahradník je patrně přesvědčen o mém modernismu na základě mé publikace o Alfrédu Fuchsovi, kterou vydalo r. 1991 brněnské nakladatelství Cesta. Jenže tato brožurka byla napsána už r. 1975 a vyšla v samizdatu. Cesta potom automaticky všechny samizdatové publikace vydávala. Tehdy mi bylo 28 let a trpce jsem prožíval svůj vyhazov z práce z náboženských důvodů a nemožnost seberealizace ve svém oboru historie. Angažoval jsem se pro katolický samizdat. Protože parlamentní demokracie byla tenkrát naším bolševickým establishmentem démonizována, choval jsem k ní nekritický obdiv, což se promítlo i do publikace o Fuchsovi, kdy jsem nedovedl pochopit, jak mohli katoličtí intelektuálové Durych, Schulz etc. vystupovat na rozdíl od Fuchse proti ní, když i Vatikán s tou prvorepublikovou uzavřel nakonec r. 1928 Modus vivendi a lidová strana ji podporovala. Měli jsme my, mladí katolíci, dobrou vůli a smýšleli pravověrně, ale žili v ghetu, nemohli na Západ, nesetkali se se stinnými stránkami demokracie a tudíž jsme o ní měli iluze. Teprve po listopadu 1989, kdy jsem mohl ven a poznal bahno západní společnosti včetně jejího antikatolicismu, přišlo tvrdé vystřízlivění. Dnes bych svou knížku o Fuchsovi napsal docela jinak. Prošel jsem za tu dobu určitým vývojem a Zahradníkovi bych adresoval v této souvislosti výrok G. B. Shawa: „Jediný objektivní člověk je můj krejčí, protože mi bere pokaždé novou míru.“ Tak, jak jsem psal a smýšlel o demokracii v 70. letech, již dnes dávno nesmýšlím a jestliže dr. Zahradník mne pořád posuzuje podle publikace napsané tenkrát, tak patrně ignoruje, že by se člověk mohl myšlenkově vyvíjet a vyzrávat. Tím samozřejmě neříkám, že bych se měl za svoji publikaci o Fuchsovi stydět. Myslím, že jsem podal medailónek katolíka, jenž přes všechny své omyly zemřel nakonec pro Krista jako mučedník v Dachau. Tato brožurka je plodem určité dobové atmosféry, kterou jsem v dobré víře sdílel s jejími pravdami i s jejími omyly a mohu být hrdý na to, že jsem v té době nezapřel Krista a volil raději propuštění ze zaměstnání. Nevím, co v té době dělal dr. Zahradník a jestli ho to vůbec zajímá.

                      Dr. Zahradník mne obviňuje ze lži. Nechť si čtenář odpoví sám, kdo tady lže: Cituje z mé knihy o sv. Dominikovi na str. 135 výrok, že sv. Dominik v albigenských válkách „odmítal vojenské násilí“. Proč necituje obě dvě věty, které zní: „Tím více je ovšem třeba vyzvednout postoj sv. Dominika, který odmítal vojenské násilí a vydal se k albigenským jako misionář zcela sám a beze zbraně. Získal mnoho kacířů zpět.“? Já přece nepíšu, že Dominik zpochybňoval samotnou kruciátu proti albigenským, jak mi Zahradník lživě podsouvá, ale že odmítal vojenské násilí, držel se stranou vojska a podnikal misie s cílem pokojného obrácení bludařů. Toto je v literatuře všeobecně známo a doporučuji přečíst si Apologetickou abecedu velkého Konráda Kubeše TJ, konkrétně heslo „Albigenští“, dále staré Církevní dějiny Pelanovy nebo i heslo „Dominik“ v Ottově naučném slovníku. Tam by se Zahradník dozvěděl přesně totéž, co já píši. Rovněž tak je Zahradníkovou podlou insinuací, když tvrdí, že odsuzuji křížovou výpravu, vyhlášenou Innocencem III. proti albigenským. Vyzývám ho, aby mi ukázal, kde to v mé knize stojí. Já pouze hovořím o vojenském násilí a krutosti na obou stranách, což se hájit nedá, ne o samotné oprávněnosti vyhlásit vůči albigenským teroristům (ano, tak je nazývám, ať se Zahradník ráčí podívat) kruciátu, což vůbec nezpochybňuji.          

                        Zahradník vůbec neuznal za vhodné ocenit apologii inkvizice v mé knize, která vzbudila obzvláštní zuřivost Zieglera i jiných liberálů a modernistů. Na to navazuje má kniha vydaná loni pod názvem „Je dovoleno bránit inkvizici?“, kde by se pan doktor dozvěděl, jak vysoce hodnotím sv. Petra Veronského, sv. Petra Arbuése i sv. Pia V. Zahradník lže, když cituje na str. 158 můj údajný výrok o inkvizici: „Jde o hřích Církve“. Ten se tam totiž vůbec nenachází. Já pouze rozvádím, že zde došlo k posunu ohledně stanoviska k trestu smrti za hereze, když celých tisíc let ho Církev odmítala, až ve 13. stol. jej nakonec akceptovala a hodnotím to jako minus. Zároveň však vyvracím lži o inkvizici a upozorňuji, že se nedá srovnat s represivními složkami bezbožeckých režimů novověku, nechť si to dr. Zahradník ráčí najít.

                      Co se týká španělské inkvizice a Torquemady (str. 211), tak to nebyl nikdo jiný než zmiňovaný apologeta Kubeš, kdo se vyslovil o něm takto ostře v Apologetické abecedě. Já jsem toto na základě novějších informací, především z polské provenience, korigoval ve své výše uvedené knize o inkvizici. To, že španělská inkvizice byla „předchůdkyní gestapa a NKVD“, však vztahuji pouze na poslední desetiletí 15. stol. její existence, nikoli na ni jako celek, ať se dr. Zahradník naučí pořádně číst. Dočetl by se potom, jak španělskou inkvizici vysloveně chválím, čímž jsem si opět vysloužil zuřivost liberálů a modernistů.

                      Dále mi dr. Zahradník, opět podvodně, podsouvá negativní vztah ke křížovým výpravám a připojuje pozitivní výroky světců a papeže sv. Pia X., jako bych já byl s nimi v rozporu. Ať si to ráčí celé přečíst, víc k této drzosti nemám co dodat. A jestli jako historik neví, že události a děje mají vždycky svůj rub a líc, pak je věru špatným historikem. Jestliže já uvádím i zápory křížových výprav, které jsou známy všem pravověrným katolickým historikům minulosti, jako např. pobití civilistů v Jeruzalémě (i když zprávy o tom se liší, což je mi dobře známo), nesvornost vůdců a jejich jiné záměry, odlišné od těch, jaké zamýšleli papežové (toto právě nebyla Boží cesta, toho se můj výrok na str. 113 týká), tak tím propánajána nejsem v rozporu se stanoviskem sv. Pia X.! Ať si pan doktor najde můj článek o křížových výpravách v časopise Immaculata, kde doplňuji to, co je řečeno v mé knize. Ohledně stanoviska Paschala II. ke krvavé řeži v Jeruzalémě r. 1099: Já nepíšu, že tento papež vydal k tomu list, ale že vyslovil nad tím, patrně ústně, politování, což je v literatuře známo.  

                       

                       Na závěr musím konstatovat, že nejvíc mne uráží, když dr. Zahradník mne nazývá „modernistou“. Právě kvůli tomu, že jsem pravověrným katolíkem, odmítajícím kategoricky slovem i písmem současný neomodernistický rozklad v Církvi, právě proto, poněvadž hájím autentickou katolickou nauku, jsem byl perzekvován nejen za komunistů, ale také za současného establishementu. Když po zániku Lidové demokracie, kde jsem byl zástupcem šéfredaktora, mi nabídl můj vzácný přítel dr. Lepil, ředitel středních škol pro postiženou mládež, místo svého zástupce, ozvala se ihned ředitelka Školského úřadu, neomodernistická katolička, s požadavkem mého okamžitého vyhazovu s odůvodněním, že prý jsem „moc katolický“ (dr. Lepil jí samozřejmě nevyhověl). Kvůli tomu, že jsem pravověrný katolík, nemám dosud docenturu, habilitační řízení se mnou bylo podvodem, kdy oponent si vycucal z prstu citace, které se v mé práci nikde nenalézaly, aby na nich „dokazoval“ její nepřijatelnost atd. Kvůli svému pravověrnému katolickému přesvědčení jsem byl častokrát napaden samotným Katolickým týdeníkem a každou chvíli mne někdo z liberálních katolíků někde pranýřuje jako „konzervativce“ a „fundamentalistu“. Teď ale přijde jakýsi dr. Zahradník, o němž vůbec nevím, co na úseku církevně-náboženském publikoval a jenž nemá evidentně kvůli své „pravověrnosti“, jíž se tolik zaštiťuje, žádné problémy a lživě mi podsouvá na základě mé příručky Církevních dějin modernistické názory, které jsem nikdy nezastával a nezastávám a dává mi nálepku „modernisty“. Ať je mu známo, že toto nemíním akceptovat a proti tomu se budu všemi dosažitelnými prostředky bránit.

 

PhDr. Radomír Malý   8.12. 2006

Zde najdete odpověď dr. Zahradníka na odpověď dr. Malého.

Zde najdete poslední dovětek dr. Malého k recenzi dr. Zahradníka.

Zpět na hlavní stránku